Ještě nikdy žádný náš závod nevzbudil tolik rozruchu a nezvedl takovou vlnu emocí, jako právě Adidas 24 hodin okolo Olešné. Přestože se závod konal již v roce 2013, nikdo vlastně dodnes pořádně neví, co se v Olešné odehrálo. Na vině je zejména moje prokrastinace, tedy chorobné odkládání povinností (generace babiček by řekla lenost), díky které jsem nebyl schopen během tří let dopsat rozepsanout reportáž. Nicméně právě blížící se tříleté výročí našeho slavného vítězství bylo jedním z důvodů, proč jsem se nakonec rozhodl jednou pro vždy s touto moderní chorobou zatočit a po letech reportáž dopsat.

 REPORTÁŽ  (fm) Oč byl můj poslední závodní příspěvek delší, o to bude ten následující kratší. Navíc, tentokrát se jedná o běžecký maraton a ten jako takový začíná většinu lidí zajímat leda tak ve chvíli, když v cíli bouchne nějaká ta bomba či závod vyhraje žena, která do cíle dojede tramvají. K ničemu podobnému však v Chicagu letos nedošlo, ale kdoví, příští rok může být zase všechno jinak.

 REPORTÁŽ  (fm) Když jsem zde několikrát vychvaloval Berlínský maraton, rozplýval se nad organizací okurkového závodu v německém Burgu či slovy Michala Nepovíma doslova velebil Mekku všech bruslařů v Le Mans, nezmínil jsem jeden závod, který je sám o sobě naprosto výjimečný a to nejen proto, že se pravidelně koná již od roku 1980. Tento závod je totiž zároveň i nejdelším závodem (co se vzdálenosti týče) na světě! Ano, jeden závod a dvě nej, tak to je 140 km neboli  87 mílí dlouhý závod Atlanta to Athens, ve světě inline též známý jako A2A.

 REPORTÁŽ  (fm) Druhá polovina září je z pohledu bruslaře, slovy velezkušeného Pavla Zajpta, určitá „sázka do loterie“. Buď počasí vyjde nebo prostě nevyjde. Babí léto je krásná představa právě nastupujícího podzimu, avšak častější realitou bývají promočené kombinézy a zašpiněná ložiska bruslařů v důsledku vlezlého deště. Přestože s postupujícím podzimem závodů z výše uvedeného důvodu ubývá, nás čekala ještě poslední zářijová „sázka do loterie“ v podobě výletu do německé Gery.

 REPORTÁŽ  (fm) Stožeckou brusli, tedy časovku jednotlivců na 16 km, můžeme směle zařadit mezi tradiční, ne-li legendární závody. Historie se začala psát v roce 2008 (byl jsem u toho), kdy se závod svým nultým ročníkem snažil oprášit tradici a úspěch svého předchůdce, závodu Horní Vltavice – Kvilda. Bylo tedy pro mě velkým překvapením, že takový závod ještě koncem srpna neměl vypsán svůj termín pro rok  2013!

 REPORTÁŽ  (fm) Pokud tu byl nějaký závod, který jsem nikdy nejel, ale na který jsem se vyloženě těšil, byl to právě Inline-Speedskating-Halbmarathon v Regensburgu pořádaný místním klubem ISC (zde pozor, v žádném případě se nejedná o naši německou filiálku!) V roce 2010 se zde ještě jezdil klasický městský půlmaraton, předloni se nejelo nic a od loňského roku pak bruslaři našli svůj nový domov východně od města, na testovacím okruhu společnosti Continental. A to byl přesně ten důvod, proč jsem se na závod tak těšil.

 REPORTÁŽ  (fm) Rok se sešel s rokem a už tu byl opět můj oblíbený závod ve Franském Švýcarsku. Už loni, před mojí první návštěvu, jsem přemýšlel, proč se oblast v severním Bavorsku jmenuje Švýcarsko, nota bene ještě k tomu Franské. V době internetu na sebe odpověď nedala čekat dlouho – stačilo jen několik správně volených klíčových slov (Franconian Switzerland) a už mě Wikipedia hlásila, jak se věci mají.

 REPORTÁŽ  (tk) Po absolvování prvního Spartan Race v České Republice na Monínci na 12km jsem se rozhodla zúčastnit se taktéž delšího závodu na minimálně 22km tentokráte na Slovensku.

 REPORTÁŽ  (fm) Předposlední závod ze seriálu LifeInLine Tour 2013 zavedl všechny příznice inline bruslení do Prahy a mělo jít vskutku o mimořádnou událost. Nejenže se pražský závod zároveň konal jako Mistrovství ČR v půlmaratonu, ale doslova na spadnutí byla účast hvězdy opravdu výjimečné velikosti – samotného Yanna Guyadera! Ten, pokud by opravdu dorazil, stal by se historicky prvním mistrem světa, který se během jedné sezóny zúčastnil hned dvou závodů na území České republiky.

 REPORTÁŽ  (ac) V poslední době je naše redakce doslova zahlcena příspěvky bruslařů, kteří by se rádi podělili s našimi čtenáři o své zkušenosti a postřehy z cest. Jedním z nich je i příspěvek našeho kolegy a mecenáše klubu Antonia Cristianiho, který nám velmi čtivým způsobem vylíčí všechna úskalí a nástrahy čekající na závodů lačného bruslaře v dalekém Lotyšsku.