Při sobotním svezení na Ladronce se Petr B. pochlubil: „zítra v Běchovicích budou pro vítěze hodinky a další skvělé ceny“, David Š. však prohlásil: „ startuje se hrozně brzo“, což mě vůbec nevadí, ba naopak. Slunečné nedělní ráno a představa, jak se zbytek týmu vyjíždí po berlínském maratónu na nekonečně dlouhých stezkách ve www.flaeming-skate.de, mě hnala na 5 km do Běchovic. Ráno po snídani jsem chtěl po anglicku zmizet z domova, ale Natálka která sledovala nedělní ráno v TV se v okamžiku mého odchodu probrala a křikem „ tááátííí jedu taky!!“ můj přesun do Běchovic na pár minut pozastavila. Podařilo se mi jí ještě rozmluvit brusle, ale kolo už ne. Po neúspěšném předání Natálky „strejdovi“ Jardovi Z. se Natálky ujímá jeden z rodičů doprovázející své děti taktéž na kolečku a na bruslích.“ Dvě minuty do startu“ volá startér. „ Naty drž se a šlapej až do cíle“ dávám jí poslední rady a tlačím se dopředu v davu asi padesátky bruslařů. „ Prásk“ Vyrážíme z mírného sjezdu a po několika vystřídání na špici, zůstáváme s mladičkým „talentovaným“ Mirkem Pražmou, jen dva. Mirek zvyklý z desítky na LifeInLine více taktizovat, nakonec jede skvěle a oba najíždíme viditelný náskok na zbytek pole. V posledním kilometru jedu již sám za policejním vozem pro slaďoučký medovník! Po čtvrthodině čekání v cíli konečně vidím Natálku v cílovém stoupání. Dobojovala a úsměvem uzavřela startovní pole, poté spokojeně popíjela obdržený jablečný mošt a významným pohledem studovala naše ještě zabalené výhry. Oba na výsost spokojeni s autobusu plného bruslařů sledujeme s obdivem běžce na 111. ročníku slavného silničního závodu Běchovice – Praha a těšíme se na sladkou výhru.

Martin