Le Mans 2011 : Slavné výroky (aneb Výroky slavných)
(fm) Jelikož od závodu v Le Mans uplynula již pěkná řádka dní, myslím že nastala právě ta vhodná chvíle připomenout si některé veselé výroky, které během závodu zazněly. Některé z nich vyvolaly úsměv na tváři ihned po jejich pronesení, zatímco některé další tu pravou jiskru získaly až s určitým časovým odstupem a mají tak šanci stát se legendami.
I když jsem se opravdu snažil vzpomenout si na vše vtipné co se kolem mě jen odehrálo, je více než pravděpodobné že jsem toho spoustu zapomněl anebo, a to je ještě pravděpodobnější, že to nejvtipnější se ke mě prostě ani nedoneslo. Pokud jsem tedy opomenul nějaký převratný a dějiny měnící výrok, sem s ním a já jej ihned zařadím.
|
"Dobře, jedno kolo ještě dám."
|
|
 |
Unavený Martin Lukáč se právě nechal ukecat na jedno poslední kolo, aby si Vojta s Martinem a Davidem mohli odpočinout před rozhodující fází závodu.
Nikdo v tu chvíli netušil, že Martin, který se již chystal sledovat zbytek závodu jako divák, opravdu pojede své poslední kolo, jelikož se mu podařilo během jízdy rozlomit kolečko tak, že byl nakonec rád že kromě několika odřenin se mu nestalo nic vážnějšího. Poučení pro příště: až tě Martine zase někdo poprosí aby jsi naposledy jel, jdi radši na pivo. A pro jistotu bez bruslí! |
|
"Richard? Ale ten už je přece starej!"
|
|
|
Tak přesně takhle odpověděla Janča Litvová na mojí otázku, čím to je že letos už moc nevidíme závodit Richarda Kapsu.
Richard, ročník 1969, patřil loni nejen k nejlepším ve své věkové kategorii, ale k nejlepším závodníkům vůbec. Když tedy Janča Richarda označila jako "starého" (mimochodem v našem týmu by patřil k těm mladším), hned jsem si vybavil film "Vrať se do hrobu" a chvíli vážně přemýšlel, jestli jsem místo výletu za zábavou na kolečkových bruslích neměl raději zůstat doma a věnovat se nějaké seriozní činnosti odpovídající mému věku. Například tlučení špačků. |
 |
|
"191 kol? To musí stačit!"
|
|
 |
Martin Kuchař vysvětluje, proč jeho tabulky sloužící k zaznamenávání časů závodníků v jednotlivých kolech končí kolem číslo 191.
Martin samozřejmě vycházel ze skutečnosti, že v loňském roce stačilo na vítězství 183 kol a tak, jako zkušený stratég, pro jistotu pár kol přihodil. Bohužel nakonec se ukázalo, že i když nám nakonec tabulky nestačily (tak rychle jsme jeli), našich rekordních 193 kol stačilo v celkovém hodnocení horko těžko na 3. místo (tak rychle jeli ti ostatní)! Takže pro příště pro jistotu vynásobit dvěma! |
|
"Půjdeme zadem. Je to blíž."
|
|
|
Simona Špačková právě prokázala chladnou hlavu a velký smysl pro orientaci a svoji naprostou rozhodností dala všem jasně najevo, kdo zná kemp v Le Mans jako své boty. Lepšího průvodce než Simču jsme si na cestu ven z neprostupné džungle stanů snad ani nemohli přát!
Když jsme však zhruba po 2 km ostré chůze narazili nejen na vypitý sud od piva ale hlavně na neprodyšně zamčenou bránu, bylo jasné že nás čeká v rámci intervalového tréninku další dvoukilometr zpátky. Simča se sice dušovala že "loni to fakt šlo projít", ale její průvodcovská reputace byla v té chvíli již definitivně pošramocena. |
 |
|
"... a kolečko se polámalo."
|
|
 |
Jarda Zíka takto ve stručnosti a za pomoci pouhých dvou slov vysvětlil divákům České televize skutečnost, že za 3. místem české veteránské výpravy stojí defekt kolečka jednoho ze závodníků, ke kterému došlo v rozhodující chvíli závodu.
Pravda, výrok aspirující na cenu TýTý to nebyl, čehož si byl patrně vědom i pracovník ve střižně a milého Jardu, i s polámaným kolečkem, z dokumentu bez milosti vystřihl. Škoda, Jarda se mohl stát legendou. |
|
"Už jen dvě kola a je konec."
|
|
|
Martin Jirsa byl pověřen úkolem jet závěrečná dvě kola s českou vlajkou jako poslední člen naší štafety. Bylo sice velké horko, ale jak se mi Martin svěřil, dvě kola prý v pohodě zvládne a pak už je konec.
Martin v tu chvíli bohužel netušil, že místo dvou kol nakonec pojede čtyři! Druhé kolo totiž projel ještě před limitem a jel tedy do třetího a když už se chystal že třetí bude poslední, pořadatelé mu dali pokyn, že musí ještě do čtvrtého! A tak jel 16 km v odpoledním žáru sice bez pití, ale za to vlajkou v ruce. Není divu že po dojezdu působil značne dezorientovaně, v rukou držel křečovitě vlajku kterou nechtěl pustit a stále se jen ptal, jestli to bylo fakt poslední kolo ... |
 |
|
"Tak co, taky samej Mickey Mouse?"
|
|
 |
David Novák se rezignovaně dotazuje, jestli to na trati zase vypadalo jako v Disneylandu nebo konečně jako na bruslařských závodech.
David měl bohužel smůlu a když na něho konečně zase přišla řada, byl to zase Disneyland a tak se musel opět proplétat mezi všemi těmi kačery Donaldy a myšáky Mickey a tak je celkem pochopitelné, že hned po dojezdu pěkně soptil jako ten dráček Soptík, co ho předjížděl někde na cílové rovince. |
|
"Neboj, mám přece budíka!"
|
|
|
Vojta Pospíšilík reaguje na můj dotaz, jestli je to dobrý nápad jít si v noci uprostřed závodů lehnout do kempu, kde nebude vůbec nikdo a kde je celkem slušná pravděpodobnost, že ráno zaspí, protože tam nebude nikdo z týmu kdo by ho případně vzbudil ...
A tak i když se Vojta dušoval, že nezaspí, ráno pochopitelně zaspal. Pravda, budík měl, což o to, ale k čemu je takový budík když se zapomene nařídit, že? |
 |
|
"Teď? Copak jsem nějakej fitnesák?"
|
|
 |
Petr Bílek vysvětluje Martinu Jirsovi, že by si sice rád zajel jedno kolo mimo plán, ale v žádném případě nepojede aniž by se pořádně rozcvičil, resp. rozjezdil na rotopedu.
A tak Petr, jako správný bruslařský profesionál a ne podřadný rekreační bruslař druhé kategorie, si oloupal jeden svlíkací párek, zapil ho jedním hltem Braníku a pak se šel spokojeně rozjezdit na rotoped ... přeci nepojede bez řádného rozcvičení! |
František Míček
