(fm) První letošní sníh přilákal do českých hor mnoho příznivců lyžařských sportů, mezi nimiž nechybělo i několik členů našeho týmu, kteří uvítali možnost kvalitní vytrvalostní přípravy ve vysokohorském prostředí.

Minivýprava "Horní Mísečky 11.12.2011" ve složení Martin Jirsa (řidič a horský průvodce), Jaroslav Zíka (předseda), František Míček (zapisovatel) a Tomáš Jirsa (čestný host a syn)  vyrazila v 7:00 ze sídla klubu, tedy z Vejvanovského ulice směr Krkonoše aby již o pár hodin později na vlastní oči uviděla, že hory jsou na lyžaře vzorně připravené, počasí je naprosto ideální (slunečno, -3C) a sníh, ten že je opravdu bílý. Pro některé z nás se jednalo o pouhé rutinní setkání se sněhem (horský vůdce Martin), ovšem našli se i tací (já) pro které to bylo setkání po dlouhých 25 letech, tedy alespoň co se běžkaření týče. Vývoj běžkařského sportu od té doby mírně pokročil a bylo tedy potřeba nové kompletní výbavy, kterou jsem si musel, ač nerad, zakoupit (díky všem za rady při výběru vybavení!) Jediné co jsem totiž měl byla chuť jezdit a to bylo věru málo!

První dvě hodiny pobytu na Mísečkách jsem se tedy věnoval elementárním věcem jako otáčení, zatáčení a jízdě po rovinatém úseku od kuželu ke kuželu, resp. od vleku ke vleku (děkuji žákům 1. ročníku základní školy v Jilemnici za praktickou ukázku), zatímco Martin s Jardou vyrazili na 5km výšlap kamsi do hor. Po návratu se Martin chlubil že on, bývalý závodník, dal Jardovi, stojícímu na běžkách potřetí v životě, 10 minut ... nevím jestli je to hodně nebo málo, to rozhodně já, stojící na běžkách poprvé v životě, nedokážu posoudit, každopádně tímto plním oznamovací povinnost.

Poté jsme si, v této sezóně patrně již naposledy, vyzkoušeli ten slastný pocit být na stupních vítězů, abychom si vzápětí na 7 km závodním (pro mě běžkaře-začátečníka jistě ideálním) okruhu dali díky těžkému profilu pořádně do těla. Bohužel při této jízdě zaplatil náš předseda krutou daň rychlému, neřknu-li zbrklému vstupu do zimní sezóny, a tak po krkolomném pádu a následném nepříjemném přistání obličejem ve zmrzlém sněhu (prostě tam vletěl po hubě) připomínal svojí vizáží spíše Freddyho Kruegera než předsedu ambiciózního bruslařského oddílu.

Následovala menší přestávka vyplněná obědovým menu a menším faceliftem, po níž jsme si 7 km okruh zopakovali a s pocitem dobře vykonané práce jsme mohli vyrazit na cestu zpátky do inverzí pokryté Prahy.

František Míček