REPORTÁŽ  (fm) Ač by se mohlo zdát že v době léta bude termínovka plná zajímavých závodů, opak je pravdou – přes léto mnoho závodů není. Osobně si myslím že je to trochu paradox, inline bruslení je typicky letní sport a kdy jindy než v létě by se tedy mělo jezdit? Bohužel přes léto se skoro nezávodí a například počet závodů v červenci se dá lehce spočítat na prstech, možná i jedné ruky.

A tak pokud jsem si chtěl první červencový víkend zajet nějaký ten závod, na výběr jsem toho moc neměl. Buď Hamburk nebo – Hamburk. Hamburk, Hamburk, a vlastně proč ne? Nikdy jsem tam nebyl a jednou bych se tam stejně jel podívat, tak si při té příležitosti rovnou zajedu půlmaraton.

I když červenec obvykle slibuje jako dlouhodobě nejteplejší letní měsíc záruku slunce, tepla a sucha, tentokrát tomu bylo přesně naopak. Již od sobotního rána pršelo, teplota se pohybovala okolo 10C a o suchu se mě mohlo akorát tak zdát. Je jasné že v takovém počasí by se do Hamburku na závody vypravil snad jen opravdový bruslařský nadšenec nebo magor. V mém případě pak šlo o jistou kombinaci obou.

Autem jezdím rád, čím dál tím radši, avšak tentokrát jsem si s sebou vzal, premiérově na zahraniční výlet, navigaci. Tu normálně nepotřebuju (hlavně jsem jí ani neměl), vím ale že jsou situace kdy se docela hodí – třeba když bloudím městem kde jsem nikdy předtím nebyl a moje vytištěná mapa končí přesně kilometr od místa, kam mám jet (což se mě stává celkem běžně). V Hamburku musím navíc najít místo kde je registrace, start a cíl a nerad bych jezdil sem a tam, takže uvidím jak to půjde s navigací.

Veselá příhoda se stopařkami

V sobotu ráno jsem tedy vyrazil okolo 7:00 směr Teplice,  Drážďany, Magdeburk, odkud jsem se vydal přes Hannover do Hamburku. Jak tak jedu, najednou vidím dvě stopařky s cedulí HAMBURG. Hmm, Hamburk, tak to jsem na vás holky zvědavej, kdo vás vezme v tomhle zatroleném počasí (už zase pršelo) do Hamburku! Během pikosekundy mě však došlo, že JÁ sakra přeci jedu do Hamburku, a i když jsem vyhodnotil situaci celkem rychle, byl jsem už někdě o 300m dál. Nevadí, sjedu z dálnice a vrátím se tam, to nebude dlouho trvat, stejně mám čas.

A jak jsem si řekl, tak jsem udělal, na prvním sjezdu jsem sjel (od toho je to sjezd, že), přejel do opačného směru a vracel se. Stopařky stále stály u sjezdu z dálnice, ke kterému jsem se blížil. Už zbývalo jen odbočit, když jsem zjistil že sjezd je uzavřený! Takže já místo toho abych sjel a vrátil se do původního směru na Hamburk jsem pokračoval směrem někam do tramtárie (Aachen?). A do toho všeho navigace hlásí „Za 10 km sjeďte z dálnice a jeďtě opačným směrem“. Jak za 10 km? To jako že teď pojedu 10 km a pak zase 10 km zpátky? Tak to už jsem začal být lehce nervózní. Nakonec to bylo ještě složitější, díky důmyslnému systému dálnic u Hannoveru jsem musel do opačného směru, pak na další dálnici, pak zase sjet atd. až nakonec jsem pokračoval směr Hannover, tedy do místa, kde jsem byl asi před 40 minutami. Teď už jen chybí, aby tam ty stopařky nebyly, pomyslel jsem si. Zbývalo posledních 500m a jak se blížím, koukám a stopařky právě nastupují do auta a odjíždějí (směr Hamburk)! Tak fajn, hodina v háji, zajížďka 25 km, to byl zase nápad ...

Do Hamburku na hamburger

V Hamburku jsem byl okolo 14:30, zaparkoval kousek od místa registrace (díky navigaci, hurá) a šel se rychle zaregistrovat – teď ještě zbývalo aby byla registrace na závod už uzavřená, to by bylo velmi vtipné. To se naštěstí nestalo, zaplatil jsem startovné (35 EUR) a šel zpátky k autu. Zrovna ve chvíli kdy jsem přemýšlel, že bych si udělal procházku po městě, začalo opět pršet, tentokrát takovým způsobem že žádná procházka rozhodně nepřipadala v úvahu.

Zbytek dne jsem tedy strávil v autě, jelikož pršelo tak, že se z auta ani nedalo vystoupit. Velmi zajímavé 2 hodiny jsem pak strávil v koloně popojíždějící 1m za 10 minut, říkal jsem si sakra co se to tady děje, abych se později dozvěděl, že se v Hamburku právě ten večer uskutečnilo utkání v boxu mezi Kličkem a Hayem. Takže jsem Kličkoval městem, sem a tam a když se do toho ještě přidala květinová slavnost ve stylu 70’ let přímo v centru (v kontrastu s tou průtrží mračen to vypadalo opravdu půvabně, všichni vypadali jako zmoklé slepice), mohl jsem vypnout motor a zahodit klíčky, resp. Kličky.

Když už jsem byl v tom Hamburku, zašel jsem si nakonec na hamburger, co jiného bych tady taky měl jíst, že. Noc jsem strávil v autě, vzhledem k tomu že Focus Combi je celkem prostorné auto spalo se mě opravdu fajnově. Ráno bylo sice zataženo, ale, zatím, nepršelo. Uvidíme jak to bude při závodě.

Autem jsem dojel na stejné místo jako při včerejší registraci a šel k cíli, kde již byly připraveny autobusy pro přepravu závodníků do prostoru startu. Hamburský půlmaraton je jeden z těch (mála) závodů, kde start a cíl jsou jinde. Mě to bylo celkem jedno, když tam jede autobus, tak proč ne. I přes nepřízeň počasí se na startu objevilo celkem dost bruslařů, stovka určitě. Navíc, jelikož bruslařský půlmaraton je součástí běžeckého půlmaratonu, na startu bylo kupodivu i spoustu běžců. Na běh možná ideální počasí (stále ještě nepršelo), ale na brusle? No nic, můžu aspoň vyzkoušet moje nové návleky.

Jede se na mokru

Start závodu ve čtvrti St. Pauli jsem našel naprosto bez problémů - jak mě důvěrně sdělil jeden z organizátorů, start je umístěn mezi noční klub a prodejnu umělých penisů. Myslím že lepší místo na start jsme si ani nemohli přát! Nazul jsem si brusle a šel zjišťovat, jaká je konkurence.

Pozdravil jsem se se Saschou Hagemannem a s Chrisem  Wunderlichem. Ten se se mnou pokoušel komunikovat německy, já zase pro změnu anglicky. Bohužel Chris anglicky nemluví a navíc ani nerozumí – nechápu co se tihle mladí kluci v tý škole učí, vždyť je mu proboha 17 let. Copak nemají žádný povinný cizí jazyk? Nebo se učí rusky? Tak to fakt nevím, prostě jsme se spolu bavili rukama nohava jako dva tataři.

Když už jsem usoudil, že nikoho jiného neznám, přišel ke mě najednou Sören Harder ze Speedlager.de a hned mě anglicky pozdravil. Je to zajímavé, viděli jsme se jen jednou ve Frankfurtu a to pouze proto že jsem tam jel společně s Matějem Krupkou a pak jsem si jejich tým vyfotil, ale prostě si mě pamatuje. Konkurence pro něj nejsem, ale tolik Čechů zase asi nezná! Nicméně Sören mluvil anglicky, což bylo docela příjemné. Zeptal jsem se na trať a on na to že trať zná jak své boty, protože bydlí nedaleko a že prej je to v pohodě, až na ten kopec dolů co je asi 3 km od startu ... Hmm, to se mě moc nelíbí, mám sice Stormy, je mokro, ale kopec? Tak jsem zjišťoval jestli je to v pohodě to sjet a Sören mě ujistil, že za sucha je to naprosto v pohodě! Tím mě tedy uklidnil, šance že by se dnes jelo za sucha je asi taková že by Kličko prohrál v 1. kole K.O.

No nic, pomalu jsme šli na start. Bruslařů se sešlo asi 180, docela solidní účast. Stačil jsem se ještě pozdravit s Izaakem ze Skate-TV a už byl připraven start. Dopředu se ani nikdo netlačil, bylo nás tam asi tak 15, nevypadá to na nějak velkou konkurenci. Poslední odpočítávání ... drei ... zwei ...ein a už se jede!

Jel jsem sice na Stormech ale během prvních 200m jsem zjistil, že zase kloužu, stormy nestormy. Asi už je mám moc dlouho (2 roky), možná že ta zázračná směs funguje jen jednu sezónu! I tak se jelo poměrně svižně okolo 33 km/h, stoupání, rovinka a najednou koukám, ono se fakt jede z kopce! A nebyl to žádný kopeček, pěkně ostrý kopec dolů navíc se zatáčkou, takže nebylo vidět co njás čeká! Já jsem měkota, takže jsem to přibrzdil, což ostatní neudělali a už jsem ztrácel asi 20m. Dole to taková legrace nebyla, levotočivá zatáčka a bum, je tady první pád, ani nevím kdo to byl. V tu chvíli jsem ztrácel asi 30m, nejvyšší čas to dojet. Když se mě to s vypětím všech sil podařilo a už jsem dojížděl ten chvost s pocitem, že je to v pohodě, v ten okamžik to cuklo a po vláčku ani památky! No to snad není ani možný, stál jsem tam jak Alenka v říši divů, vždyť teď, teď tu byl, mohl jsem si na něj šáhnout a teď je fuč. Tak fajn, 6. km a já můžu jít domů ... kolik že jich to bylo v tý skupině? Tolik jich tam zase nebylo, 7 možná 8? A byl tam někdo z kategori M40? No nemusel by tam být! Takže motivace tady ještě byla (dle loňských výsledků vyhlašují jen vítěze kategorií!).

Ze závodníka výletníkem

Nejrychlejší byli tedy pryč (se Sören bych asi stejně nemohl soutěžit, to je jiná liga), uvidíme co bude dál. Najednou koukám a odpadli další dva z první skupiny, jednoho jsem neznal, druhý byl Chris Wunderlich. Tak sláva, ono to nějak pojede. Tedy, ono to zase tolik nejelo, víc to kouzalo než jelo a třísla mě brzy bolela tak jako po hodině tělocviku věnované přeskoku kozy napříč. A to jsme teprve někde na 10. km!

Chvíli jsme jeli ve třech, pak nás dojela skupinka asi 5 bruslařů, kategorie M40 tam rozhodně nebyla, spíš to vypadalo jako závod kadetů kteří vzali s sebou jednoho strejdu (já). Mě to moc nevadilo, jen kdyby to sakra tak neklouzalo!

Od 11. km se jelo prakticky stále do mírného kopce, ani nevím jestli to tak bylo, mě se to prostě tak zdálo. Před vjezdem do tunelu, jediného na trase, došlo k pádu dvou mladíků (nemají vjíždět do zatáčky jako když je sucho), což zredukovalo naší skupinu. V tunelu jsem jel vpředu já a i když jsem doufal že alespoň tady by mohlo být sucho, měl jsem smůlu – v tunelu bylo víc louží než venku! Po výjezdu jsme se přibližovali k otočce tvořené kuželem, okolo kterého se otočit na tom kluzkém slizu byla opravdová lahůdka a už se to smažilo dál. V tu chvíli se skupinka trochu natáhla a Chris Wunderlich ještě s jedním začali pomalu odjíždět.

Rychle jsem k nim naskočil a čekal, kdy zpomalí, měl jsem docela dost. Jenže oni nezpomalili! Přemýšlel jsem kolik ještě vydržím, normálně se mě jezdí na mokru dobře, ale co předvádím tuhle sezónu ... raději nemluvit. Abych to zkrátil, najednou koukám a Wunderlich s kolegou jsou fuč! Nevím na co jsem v tu chvíli myslel, ale zřejmě už jsem se viděl někde v St. Pauli na Reeperbahn Strasse někde mezi sex shopem a peep show, protože jinak si nedokážu vysvětlit, jak mě v této fázi závodu mohli ujet! No hrubá chyba, teď už jsem mohl jít fakt jen na to peep show.

Do cíle zbývalo asi 5 km a my jsme jeli ve třech. Každý si asi dokáže představit co to bylo za tempo, když z té trojice jsem byl suverénně nejrychlejší já! Ono už to bylo celkem jedno jestli budu o jedno místo lepší nebo ne. Nakonec jsem se rozhodl asi 1 km před cílem poodjet, což se mě podařilo, takže jsem do cíle dojel v čase (00:44:35.98). V tu chvíli jsem pochopitelně nevěděl kolikátý, na to jsem si musel chvíli počkat než se zpracují výsledky. Mezitím jsem se šel do auta převléct a přemýšlel jsem, jestli přede mnou dojel nějaký čtyřicátník nebo ne. Mám si tedy vzít tu vestičku nebo ne? Ale ne, určitě přede mnou nikdo nebyl, já si jí vezmu, musím tomu věřit a ono to tak dopadne. Vzal jsem si vestičku a šel zkontrolovat výsledky.

Konečně stupně vítězů

Koukám na výsledky a jsem na 10. místě a navíc, první v kategorii M40, no paráda! Naštěstí v tom prvním balíku byl z těch starších pouze Boris Strebel, ale ten se narodil až v roce 1972, tedy o jeden rok, uf! Ale co, při tý bídě jsem rád že to takhle dopadlo.

Došlo tedy k vyhlašování výsledků, celkově se vyhlašovalo prvních šest (6. dojel Chris Wunderlich,  sakra, to se dalo), ale šestý dostal jen kytku, takže jsem si říkal že vítěz kategorie snad dostane něco víc, nějaká kolečka tam někdo dokonce nesl ... ne ne, tak to bych chtěl už trochu moc. Byl jsem tak trochu namlsán, což mě přešlo, když si pozvali vítěze kategorií, aby jim vzápětí předali – kytku! Takže já když už konečně vyhraju kategorii, tak dostanu KYTKU! Sice byla pěkná, skoro svatební, ale přeci jenom kytka! Opravdu praktický dárek, zvláště když mě teď čeká 7-hodinová cesta zpátky autem, abych nedovezl sušené květy.

A nakonec ... St. Pauli!

Rychle jsem se sbalil a šel na odpolední procházku do města. Prošel jsem centrum, přístav a nakonec se zastavil i v populární čtvrti St. Pauli, na ulici Reeperbahn Strasse, tedy tam, kde jsem již patrně byl myšlenkami v průběhu závodu. Aby byla moje exkurze po Hamburku kompletní, zbývalo již jen navštívit nějaký ten sex shop a podívat se jaké jsou nové módní trendy, případně zajít na peep show nebo navštívit populární kabaret Dollhouse.

Měl jsem ale smůlu. Žádal jsem, na kolenou prosil ale byli neoblomní - ve tři odpoledne pro mě kabaret fakt nikdo otvírat nebude ...

Stránky závodu: http://www.hamburg-halbmarathon.de/
Výsledky: http://www.hamburg-halbmarathon.de/ergebnisse2011.php

Trať: městský okruh v Hamburku, který startuje ve čtvrti St. Pauli a končí v ulici Rothenbaumchausee. Zpočátku se jedou dvě menší kola ulicí Reeperbahn, pak se jede směrem do centra a dále až do cíle. Povrch je celkově dobrý, trať vede víceméně stále do kopce jen krátce po startu je jeden větší sjezd, který může za mokra způsobit určité problémy. Bohužel v sobotu celý den pršelo a tak povrch byl mokrý a hlavně kluzký (i na Stormech), zejména ke konci závodu kdy se jelo mezi alejemi stromů.
Počasí: zataženo, chvílemi přeháňky, teplota okolo 13C
 

František Míček