REPORTÁŽ  (fm) Uplynul jen jeden týden od MČR v inline maratonu a už tu máme další mistrovství ČR, tentokrát na trati poloviční, tedy MČR v inline půlmaratonu. Pokud si zde vypůjčím terminologii použitou na svazovém webu, pak „obdélníkovou a fádní trať“ v Račicích (ovšem s jednoznačně nejlepším povrchem) vystřídala jistě zajímavá a technicky náročná trať na plzeňských Borech.

Pravidla a povidla

Ač by se dalo očekávat že pravidla pro stanovení mistrů ČR budou stejná pro obě mistrovství, skutečnost byla takovému očekávání na hony daleko. Svaz, který si nebral servítky a nenechal na MČR v inline maratonu v Račicích niť suchou, by se však více než kritizováním front u občerstvení a velikosti zvonce hlavního rozhodčího měl zajímat o to, jak je možné že v jednom mistrovském závodě se mistrem ČR stane celkový vítěz (Račice), zatímco ve druhém se musí mistr republiky tahat z klobouku (Plzeň). Samozřejmě chápu že pravidla jsou stanovená jasně před závodem, ale proboha, jak je možné že pro oba závody jsou stanovena jinak, navíc když nota bene jde v obou případech o tituly mistrů ČR? Kdo stanovuje pravidla mistrovských závodů? Svaz, organizátor závodu a nebo věštírna v Delfi? A co na to Jan Tleskač?

V Račicích se vědělo že mistrem ČR v inline maratonu se stane vítěz mužského, resp. ženského závodu nezávisle na věku vítěze. Pokud tedy junior vyhraje mužský závod, bude mistrem ČR v inline maratonu. To se mi zdá rozumné a logické. Navíc v Račicích jeli muži i ženy své závody odděleně, což je opět velmi rozumné a jistě i spravedlivé.

V Plzni bylo vše jinak. Nejenže muži jeli s ženami společný závod, ale mistrem ČR v inline půlmaratonu se stal až celkově třetí muž v pořadí – první dva totiž byli junioři, kteří se tímto stali juniorskými mistry ČR, z čehož mají jistě nepochybně větší radost. Podobná situace nastala i v kategorii žen, navíc korunovaná tím, že na druhém místě v mistrovství ČR se umístila závodnice ze Slovenska, což si pořadatelé uvědomili (na základě upozornění samotných závodníků) až po slavnostním ceremoniálu, který se tímto musel opakovat (a vítězem jste vy pane Volejník, jako vždycky).

Nevím, ale myslím si že o juniorských titulech by měli rozhodovat juniorské závody a ne se snažit všechny tituly rozdat v jednom závodě kde jedou všichni dohromady. Samozřejmostí by měl být oddělený závod žen a mužů (ideálně asi i všech juniorů a juniorek), stejně jako tomu je na prestižních závodech v zahraničí. Co se však odehrálo v Plzni byl pravý opak. Stačí se pak podívat třeba na kategorii ženy J17 jaký výkon (a obsazení kategorie) pak stačí na mistrovský titul - výkon velebený i na svazových stránkách. A když už junior vyhraje závod který si říká MČR v inline půlmaratonu, není pak vyhlášen mistrem, jelikož je moc mladý (ale dost starý na to aby se mohl zúčastnit závodu). Názorně bych to přirovnal k tomu, když se v roce 1985 stal vítězem Wimbledonu tehdy 17-letý Boris Becker. Jak by byl asi překvapen, kdyby mu po vítězném utkání potřásli rukou a poděkovali s tím, že je to sice hezké že vyhrál Wimbledon, ale protože je mu teprve 17 let tak je pouze juniorským vítězem Wimbledonu a naopak tím seniorským se stává poražený finalista Kevin Curren. Nevím jaký zvuk má titul juniorský vítěz Wimbledonu, ale Borise by takové rozhodnutí jistě nepotěšilo ...

Jak je tedy vidět je tu určitý prostor k zamyšlení, pokud se nad tím ovšem někdo ze svazu chce vůbec zamýšlet. V Plzni na rozdíl od Račic sice nedocházelo k tomu že by , zde opět cituji svazový web „přítomní dostávali medaile a nevěděli za co“, v Plzni totiž někteří přítomní dostávali medaile za něco za co by žádné medaile ani dostávat  neměli.

Týmová taktika

Tolik tedy myšlenka dne otce Fura a nyní již zpět k samotnému závodu. Jak jsem již zmínil, MČR v půlmaratonu se jelo hned týden po MČR v maratonu a tak se dalo očekávat že se v Plzni prostě sejdou ti samí co v Račicích, navíc za stejného, letního, počasí, jen ta trať bude poloviční, stejně jako startovné (to je vtip, Víťo!).

V týdnu jsme měli ještě poslední trénink v Běchovicích, kde se většina z nás znechuceně vyjádřila k tomu jak se jel maraton v Račicích ze strany těch nejlepších, totiž že se vůbec nezávodilo ale o to víc taktizovalo. Nakonec jsme dospěli k závěru, že bude nejlepší ať si ti nejlepší (to se mě to pěkně rýmuje) taktizují jak chtějí, ale my si pojedeme svůj vlastní závod. Vymyslel se proto důmyslný plán, kde každý měl svůj úkol a bylo jasně stanoveno kdy, jak a co se provede. Všem se to moc líbilo, zejména Pavlova pozice „vrátného“ má velkou šanci stát se legendární. Pavel byl novou rolí natolik pohlcen, že si zkoušel svojí úlohu dlouho do noci na brance od areálu v Běchovicích, kde jen nerad pouštěl kohokoliv cizího do areálu se slovy že on je tady teď tím „vrátným“.

Plán byl tedy vytvořen a mohlo se jet do Plzně. V Plzni nás opravdu čekalo letní a slunečné počasí a okruh, který většina z nás již znala neboť se zde jezdí v nezměněné podobě již několik let. Ještě před startem jsme do našeho velkolepého taktického plánu zahrnuli i Petra Bílka, který se v Plzni také objevil. To co jsme pracně vymýšleli celý týden byl Petr všechno schopen okamžitě absorbovat a během 5 minut mu bylo vše jasné jako kdyby ani podle jiné taktiky nikdy nejezdil, což bylo lehce znepokujující protože třeba mě osobně nebylo všechno jasné až do poslední chvíle.  Těsně před samotným závodem jsme se naposledy všichni sešli (já, Martin, Jarda, Vojta, David, Pavel a Petr Bílek), ujasnily se poslední nesrovnalosti a mohlo se jít vesele na start.

Plán je u ledu

V podstatě souběžně se startovním výstřelem šel celý náš dokonale připravený taktický plán, když to slušně napíšu, do kopru – vyjelo se totiž takovým tempem, že nebyl ani čas abychom se nějak pospolu seřadili, natož abychom se ještě snažili dodržovat nějaké předem dané a domluvené pokyny. Celé to v tu chvíli působilo velice komicky, ještě že o tom kromě nás nikdo nevěděl, protože jinak bychom tu byli  asi pro smích. Mě osobně to v tu chvíli připadalo jako když se partička spolužáků sejde během velké přestávky a domluví se na tom jak místo na hodinu půjdou kouřit  někam za školu, pak ale najednou zazvoní, všichni zaklapnou aktovky, povzdechnou si a se svěšenými hlavami jdou zpátky do třídy ... 

Takže taktika byla ty tam, jelo se rychle hned od začátku a bylo jasné že v tuto chvíli jde spíš o tom uviset to co nejdéle. Po prvních dvou kolech se vytvořila asi 20-členná skupinka, ze které najednou vystartovala dvojice Martin Kuchař a Vojta Pospíšilík a během chvíle měla náskok zhruba okolo 14s. To bylo docela zajímavé a možná by to nějaký čas vydrželo, kdyby se David Novák nerozhodl že uprchlíky dojede. To byla nepochybně ušlechtilá myšlenka, která bohužel měla za následek to že David uprchlíky nakonec nejen dojel, ale i přitáhl za sebou všechny favority závodu, z čehož Martin s Vojtou asi moc radost neměli.

Nejlepším za zády

Já jsem se snažil držet se první skupiny což se mě asi až do 7. kola celkem dařilo, bohužel pak se tempo nějak natáhlo a když vznikla mezera, nebyl jsem schopný jí dojet, což se naopak podařilo Petrovi Bílkovi. Zůstal jsem tedy ve společnosti např. Jardy Zíky, Milana Jeřábka, Petra Lochmana a také Pavla Zajpta, který stále chtěl plnit svoji úlohu „vrátného“, bohužel ale nebylo komu by v tu chvíli otvíral.

Někdy v 9. kole se na mě projevil včerejší večerní běh (tradičních 10 km pražských) a když na mě Pavel pokřikoval abych jel, řekl jsem mu že nemůžu a ať jede. Pavel se zaradoval že by mě konečně mohl porazit což mu vydrželo celé kolo, než mu došlo že tam stále visím a co hůře, že vypadám celkem odpočatě.

První skupinka nebyla daleko před námi, snad jen 30s a nejednou to vypadalo že bychom je mohli dojet. Bohužel to byla pouze iluze, nikoho jsme pochopitelně nedojeli a nikdo ani moc nejevil o nějaké dojetí zájem – bylo horko a každý toho měl tak akorát. Bylo jasné že v našem složení dojedeme až do cíle a tak už se ani nikdo o nic nesnažil. Když už to vypadalo že se nic nestane a já nebudu mít o čem psát, tak najednou uprostřed předposledního kola vystartoval Milan Jeřábek a během chvíle měl asi 30m náskok. Zaregistroval jsem ještě Pavla jak řve „Nechte ho ject!“ a v duchu jsem si říkal jaký to je Milan borec, že zkusí urvat sám celý kolo, já bych si na to tedy určitě netroufnul.

Milan a malá násobilka

Takže Milan před námi, najíždíme na kruhový objezd a vjíždíme do posledního kola a já koukám kde ten Milan sakra je, hmm, že by nám dal už 100m? To je nějaký divný! Najednou se za mnou ozvalo „No mě to bylo HNED jasný!“ a já nechápavě koukal co se děje a pak mě to došlo! Mezitím jak před námi projela ta první skupinka tak otevřeli cestu do cíle a Milan, který sice vypadal že do pěti umí počítat, tak do dvanácti už to bohužel nezvládl, nějak si to špatně spočítal a místo toho aby jel s námi ještě kolo, tak sprintoval do cíle! Jaké to asi bylo rozčarování když zjistil, že sprintuje sice hezky a první, ale úplně sám!

Do cíle tedy zbývalo poslední kolo, já jsem jel někde za Jardou a bylo mě jasné, že každou chvíli se ukáže Petr Janda nebo Honza Stodola – jeli s námi a tak jsem intuitivně věděl, že se brzy začnou cpát dopředu, jako ostatně vždycky. To se také stalo hned za poslední otočkou a než jsem se nadál, měl jsem před sebou díru asi 5m. Tu jsem nakonec dojel a pověsil se za Petra. Tak jsme jeli až na kruhový objezd, kde bylo jasné že teď Petra buď předjedu a nebo můžu jít na párek. Takže jsem si v hlavě několikrát zopakoval že prostě musím, Petra jsem předjel a hned na to i Honzu Stodolu a pak již stačilo náskok posledních 50m udržet a bylo to. Z naší skupinky nejlépe dojel Jarda Zíka, já jsem skončil těsně za Petrem Lochmanem, Pavel byl za mnou.

V cíli

Měl jsem velkou radost že mě vyšel závěrečný spurt protože to je přesně ta disciplína která mě moc nejde, ale snad se začíná blýskat ne lepší časy. Rychle jsem si spočítal, že pokud Petr Bílek nezvdal (to se obvykle, resp. často stává), budu až 4. v kategorii M40. Petr závod (překvapivě) dokončil, což je sice škoda, ale na druhou stranu mě potěšil ten spurt protože jsem mohl skončit ještě podstatně hůř. Ještě že ten Milan Jeřábek odjel do boxu vyměnit kola, to bylo fakt štěstí protože ten by ve spurtu určitě vyhrál! Pavel Zajpt nakonec dopadl jako já, získal bramborovou v kategorii M30.

V cíli jsme si hned popovídali s Martinem a Davidem, David letos Martina poprvé porazil. V kategorii M40 nám opět patřila první čtyři místa čímž jsme jen potvrdili že v této kategorii patříme k nejlepším v republice (to je prostě fakt). 

ISC v číslech

V prvním dnešním závodě se objevili dva naši závodníci a jedna závodnice. Michal Nepovím dojel na celkovém 11. místě (00:20:16.357, 4. místo v kategorii M4), Jakub Vít pak na 86. místě (00:27:25.953, 15. místo v kategorii J17). Daniela Veverová skončila na 52. místě (00:23:27.540, 3. místo v kategorii Z4).

V půlmaratonu byl dnes nejúspěšnějším závodníkem David Novák, který skončil v kategorii mužů na celkovém 7. místě (00:38:22.089, 1. místo v kategorii M3). Hned za Davidem dojel Martin Kuchař na 8. místě (00:38:22.191, 1. místo v kategorii M4) a v první skupinu uzavíral na 13. místě Petr Bílek (00:38:25.502, 2. místo v kategorii M4). V další skupině která dojela necelých 30s za tou první jsme měli opět několik zástupců. Nejlépe si vedl Jaroslav Zíka který skončil na 15. místě (00:38:44.11, 3. místo v kategorii M4), následovaný Františkem Míčkem na 17. místě (00:38:46.899, 4. místo v kategorii M4) a Pavlem Zajptem na 20. místě (00:38:46.285, 4. místo v kategorii M3). Martin Jirsa dojel na celkovém 29. místě (00:40:19.088, 8. místo v kategorii M4) a své vystoupení lakonicky zhodnotil slovy „z hovna bič neupleteš a když upleteš, tak nezapráskáš“ což mluví jistě za vše. Poslední náš zástupce v mužské kategorii Rostislav Šticha skončil na celkovém 49. místě (00:45:56.838, 14. místo v kategorii M4).

V kategorii žen se to úspěchy jen hemžilo. Na celkovém 2. místě skončila Karolína Nováková (00:40:16.393), která se zároveň stala i juniorskou mistryní ČR v inline půlmaratonu. Na 4. místě dojela Tereza Klimešová (00:40:17.461), která se ale stala vícemistryní ČR v inline půlmaratonu a na 5. místě skončila Eva Šodková (00:40:17.487), která však nakonec stála na bronzovém stupníku v celkovém hodnocení MČR. Na celkovém 6. místě pak skončila Monika Tyrová (00:42:11.849), což se dá rozhodně považovat za úspěch.

Medaile pro všechny aneb všichni pro medaile

Po závodě následovalo vyhlašování mistrů, mistryň, vítězů a vítězek a i tady o zajímavé momenty nebyla nouze – nechybělo málo a vicemistryní ČR se stala Bára Bakošová ze Slovenska, i když podobná situace mohla nastat na jaře v Bratislavě kde se David přihlásil pod hlavičkou Slovenska ... Naštěstí se vše vysvětlilo a ceremoniál se opakoval, čímž jsme měli k naší velké radosti na stupních vítězů najednou dvojí zastoupení (T. Klimešová, E. Šodková). Tereza si původně šla jen pro 4. místo ale díky systému mistrů (viz. úvod) se najednou posunula na 3. místo a po zjištění že Bára je opravdu ze Slovenska (já jsom naozaj zo Slovenska!) byla Tereza najednou na 2. místě a i když se ještě chvíli čekalo že by se něco mohlo najít i na vítěznou Kateřinu a Tereza by nakonec byla vítězkou, k ničemu takovému ale už nedošlo.

Zajímavou kapitolou byla pak soutěž týmů. Jelikož se nás z ISC sešlo na startu poměrně dost, operativně jsem sestavil a zároveň přihlásil dva týmy: ISC Praha 1 (já, Martin a Jarda) a ISC Praha 2 (David, Petr Bílek a Pavel). Zde se ukázalo jak fatálního omylu jsem se dopustil když jsem se nalosoval do týmu 1 a už jsem se viděl na bedně na prvním místě, bohužel vše bylo jinak a papírově slabší (tedy ten papír na který jsem to psal byl slabší než ten druhý!) tým ISC Praha 2 zvítězil! Každopádně my jako ISC Praha 1 jsme obsadili druhé místo, takže nás najednou bylo na stupních vítězů opravdu hodně. Ovšem kdyby ten Milan nejen do toho boxu, kdoví jak by to dopadlo! 

Pavel si pak na základě týmového vítězství a též i svého loučení se závodní sezónou zapálil doutník, čímž udělal takovou symbolickou tečku za svým dlouholetým působením v dresu ISC, kterému dal tímto svým posledním závodem definitivní vale a od příští sezóny bude oblékat sněhobílý dres svého Inlinetalentu. Tak hodně štěstí, Pavle!

Výsledky: http://www.lifeinline.cz/cz/plzen-2011/plzen-vysledky-zavodu
Fotografie ze závodu:
http://vanadis.rajce.idnes.cz/LIL_PL_2011_09_11_-_pulmaraton/
http://vanadis.rajce.idnes.cz/LIL_PL_2011_09_11_-_bedna/

Trať: tradiční plzeňských okruh ve čtvrti na Borech lemovaný jedním kruhovým objezdem a jednou ostrou otočkou. V jednom směru foukal protivítr, naopak ve druhém jsme měli vítr v zádech. Povrch ucházející.
Počasí: slunečno, teplota okolo 27C
 

František Míček