REPORTÁŽ  (fm) Bruslařská sezóna pomalu ale jistě spěje ke svému závěru, počasí už nás také netrápí svými tropickými teplotami, začíná tedy být ideální doba na nějaké ty běžecké závody. Co se týče běhů, ty nejdůležitější mě čekají až v říjnu, ale jelikož jsem od Lince (duben) prakticky nic neběžel, je nejvyšší čas trochu se připravit. A pražský METRO běh na 10 km se zdál právě tím optimálním závodem pro restartování mé běžecké kariéry.

Registrace

O závodě jsem věděl dopředu a tak jsem se také poměrně záhy registroval, bohužel ne zas tak záhy ale přesně v momentě, kdy se startovné o nějakou tu stovku zase zvedlo (563,- Kč). Nu, příště si na to musím dát větší pozor. Pětikilo zabolí, ale v porovnání se startovným v New Yorku (300 USD, pozn. autora) je to jen pár drobáků.

Registrovaný jsem tedy byl, zbývalo vyzvednout si startovní tašku. Pro tu jsem si doběhl ve čtvrtek před závodem. Jak jsem přišel do registračního stanu, hned slyším jak na mě Ivo Domanský volá „Franto pojď sem“. Je to moc milé když si mě taková legenda české atletiky pamatuje, opravdu mě to moc těší, na druhou stranu jsem musel 3 roky obíhat různé závody než si mě konečně všiml! Pana Domanského mám moc rád a tak jsem hned šel k jeho stánku s časopisem Běhej.com a opět, jako každý rok, jsem musel vysvětlovat, že jsem zrádce a ničema jelikož odebírám konkurenci (Run). Jelikož Ivo je chodící běžecká encyklopedie, hned jsem se zeptal, jestli zná maraton v Novim Sadu, kde běžím v říjnu. Ivo bez mrknutí oka odpověděl že pochopitelně ano, je to rovinka, běží se to v centru a nejlepší doprava do Srbska je rychlíkem Avala z Hlavního nádraží, protože tenhle vlak nikde nestaví (nezpívá to náhodou Olympic?). Zalapal jsem po dechu, poděkoval za vyčerpávající informace a dal si výklus zpátky domů.

Jablka z Krucemburku

Sobotní příprava na večerní závod začala již někdy odpoledne přípravou těstovin, když tu náhle zvonek a kdo to na mě zvoní a ona to Petra Havlasová, s úsměvem na tváři a pytlem jablek v ruce, že prý si jde pro registrační baťůžek. Petru jsem totiž někdy v lednu překonvertoval na běžkyni (to zní jako bohyni) a ona od té doby jako pilná včelička obíhá všechny závody co jen doporučuji. TESCO běh na 5 km jsem jí také doporučil (ženy běžely kratší trasu a o hodinu a půl dříve) a rád jsem jí i vyzvedl startovní tričko a číslo. Takže Petra mě dala jablka, že prý na štrůdl a už s Martinem zase jeli, na Žižkově se moc dlouho parkovat nedá.

Jablka jsem hodil do koše (do koše na jablka, ne na odpadky!), na sebe jsem hodil běžecké tričko a trenýrky, nazul své Saucony a byl jsem připraven se přemístit na Staroměstské náměstí, start závodu v 20:30 se již blížil.

Venku byl vlahý večer, tedy až tak vlahý že mě to zmátlo a vzal jsem si na hlavu čepici. Někde u Masarykova nádraží mě to trklo na co vlastně budu mít čepici (tedy kromě toho že mě nepoteče pot do očí, ale na to mám obvykle šátek), ale už nebylo cesty zpátky, poběžím v noci s čepicí na hlavě jako exot. Na Staroměstském náměstí jsem byl někdy okolo 19:50, tedy asi 40 minut před startem závodu. Jak si tak jdu do svého koridoru (A) najednou na mě někdo mává a on to Martin Máčel s Petrou Havlasovou, že prý mě hned viděli a tak si mě fotí (jako exota, s čepicí na hlavě). Petra byla se závodem spokojená, že si prý hned dala osobáček, no to je krásné, to jsou ale výkony, jak by řekl moderátor Jan Rýdlo. Takže jsme prohodili pár slov a už jsem se zase loučil.

Keňanům za zády

Přesunul jsem se do koridoru A a to přímo na jeho začátek, takže jsem byl tak blízko Keňanům že jsem jim mohl s přehledem zavazovat tkaničky. Měl jsem chvíli čas, takže jsem buď lelkoval nebo fotil. Najednou slyším známý moderátorský hlas a on to Jan Rýdlo, tedy ten „neoblíbený“ moderátor z letošního brněnského inline závodu. Já mám osobně pana Rýdla celkem rád, on je takový upovídaný a jak jde o běhy, je to opět chodící encyklopedie, takže už teď před závodem ze sebe chrlil jednu zajímavou informaci za druhou.

Blížil se start a koridor se naplnil k prasknutí. Opět koukám (moje oblíbená činnost) a přede mnou Lenka Šibravová. Tak jsem jí hned pozdravil a vyzvídal, jak to chce běžet, že bych se svezl (Lenka běhá velmi dobře). Bohužel Lenka mě zklamala, že prý si to dá jen testovací okolo 40 minut, takže to se neuvidíme. Já jsem se totiž rozhodl že to chci běžet pod 39 minut, tedy tak abych si udělal osobáček na tomhle závodu (ten mám 00:39:07) ale zároveň na druhou stranu abych se moc neutavil před zítřejším inline půlmaratonem v Plzni. Popřál jsem tedy Lence hodně štěstí a už jsme společněš čekali na startovní výstřel.

Ten přišel hned po pietní minutě ticha za zemřelé hokejisty Jaroslavle. Využil jsem toho že jsem byl přilepen Kěnanům na záda a myslím si že prvních pět, nelžu vám možná i šest, metrů jsem jim byl naprosto vyrovnaným soupeřem. Pak jsem zařadil dvojku, oni sedmičku a od té chvíle jsme se neviděli.

První kilometry

První kilometr jsem se nechal unést atmosférou Pařížské ulice a vypálil jsem ho něco okolo 3:40, což je na mě docela rychlé. Bylo sice dusno a poměrně teplo, ale zatím to jakž takž šlo. Měl jsem spočítáno že na 39 minut musím běžet v tempu 3:54 na kilometr, takže jsem začal od druhého kilometru zpomalovat a zpomalovat až najednou někde u cedule 4. kilometr koukám a já běžím v tempu 4:00! To jsem tedy zase trochu s tím brzděním přehnal, zvláště když začínalo být dusněji a dusněji a o tom že by se mi běželo ideálně rozhodně nemohla být řeč. Tak to tedy mám, pomyslel jsem si, ze začátku se mi běželo dobře a místo toho abych toho využil tak jsem se zabrzdil. Uvidíme, ještě zbývá 6 km do cíle.

Během kilometru jsem věděl že neuvidíme nic, držel jsem si tempo okolo 3:57 a myšlenka že bych najednou zrychlil na 3:45 byla asi tak bláhová, jako že zítra v Plzni ujedu všem o kolo. Rychle jsem si přepočítal v hlavě časy a vyšlo mi to že bych mohl doběhnout okolo 39:30, tedy asi o 20s za dosavadním nejlepším časem na této trati. Tedy na této trati, ta opičárna kdy jsem běžel Staroměstským náměstím 3x jako nějaký křeček v kleci se rozhodně nedá srovnat s tratí před dvěma lety. Ale já vím, to je jen hloupá výmluva. Fakt je že jsem to nechtěl dneska stejně moc hnát, ale pod 40 minut to snad proboha dám.

Poslední 3 kilometry ani nevím kudy se běželo, byla tma, tuším že to snad byla Kampa, pak zpátky do centra a když už to vypadalo že se běží do cíle, tak my připravení co studovali doma mapu věděli, že si ještě jednou dám Staromák, abych pak Rytířskou vběhl konečně do cíle. Kilometr před cílem už jsem slyšel Honzu Rýdla a jeho tradiční „to máme ale krásné výkony“ a těšil jsem se na cíl – bylo fakt dusno, lilo ze mě víc než při maratonu v Singapuru a co bylo nejhorší, nechtělo se mě zrychlovat. Tedy že bych zpomaloval to ne, ale rád bych zrychlil ale nechtělo se mi – bylo jasné že je to jen v hlavě. Když už jsem si asi popáté vyjmenovával důvody proč nemůžu zrychlit, najednou, zhruba 300m před cílem jsem se rozhodl že alespoň toho běžce přede mnou (asi 20m) předběhnu.

Finiš alá Bolt

Pomalu jsem tedy začal zrychlovat až jsem měl tep 190 a rychlost větší něž kdybych běžel stovku, chlapíka jsem přejel jak parní válec a už jsem koukal, koho ještě dám. Nakonec se mě podařilo předběhnout asi 4 závodníky, dobře jeden přeběhl mě, ale nakonec jsem byl v cíli v čase (00:39:25), oficiální čas byl díky mému postavení na startu jen o vteřinu pomalejší (00:39:26). Je to zajímavé, fakt je to v té hlavě, i když si říkám že to nejde tak ono to jde. Díky tomu jsem se vešel do první stovky, tedy přesněji řečeno jsem skončil na 100. místě ze zhruba 3 100 účastníků, což zase není tak špatné. Tohle mám na těch masových bězích rád, pokud si půjdu dát Pečeckou desítku kde je to samej vysloužilej běžec tak taky skončím na 100. místě, ale z celkového počtu 200 lidí, takže to vypadá celkem blbě. Tady jsem skončil mezi prvními 5% běžců což nejen že vypadá líp, ale v očích běhů neznalých můžu vypadat i jako king. Ale jinak je to stejně fuk, čas jsem měl stejnej tady jako v těch Pečkách.

Po závodě jsem dostal medaili a i když jsem slečně co mě trhala čipy (ano, opravdu na čísle byly dva čipy!) výslovně nakázal, aby byla s tím číslem opatrná, tak slečna řekla jasně a číslo bylo vejpůl. Tak to jsem byl velmi slušně řečeno rozhořčen, vzal jsem si svá dvě čísla a rozezleně šel pro banán a jablko.

V rámci menší regenerace jsem se rozhodl jít zpátky na Žižkov pěšky, za což jsem byl odměněn užaslými pohledy všudepřítomných turistů na Václavském náměstí, kteří si patrně mysleli že jsem zabloudil a neznám cestu do cíle, což nakonec demonstrovala i jedna paní postaršího věku která mě chtěla nasměrovat zpátky na Staroměstské náměstí. Velmi jsem jí poděkoval s tím, že tam už jsem dnes nejméně 5x a hned tak mě tam zase nikdo neuvidí!

Stránky závodu: http://www.praguemarathon.com/2011/mattoni-grand-prix-praha-11/metro-beh-na-10-km/o-zavode
Výsledky: http://www.tds-live.com/ns/index.jsp?login=&password=&is_domenica=-1&nextRaceId=&dpbib=&dpcat=&dpsex=&id=3784&pageType=1&servizio=000&locale=1029

Trať: velmi členitý městský okruh, kdy se Staroměstským náměstím probíhá celkem 3x. Povrch tvoří z velké většiny kostky, když se k tomu přidají ještě tramvajové koleje a velmi sporé večerní osvětlení tak je jasné že ideální okruh to není. Vzhledem k fantastickým výsledkům prvních Keňanů se ale nelze se na trať až tolik vymlouvat!
Počasí: pro září netypické teplo, kdy ještě v 20:00 bylo skoro 20C, navíc dusno
 

František Míček