REPORTÁŽ  (fm) V polovině června jsem se již cítil lépe a dokonce jsem začal uvažovat o tom, že bych se opět postavil na brusle v rámci nějakého menšího závodu. Což o to, na brusle bych se určitě postavil, ale co bych dělal s rukama, resp. s pravou rukou, to tedy opravdu nevím. Přestože jsem si tedy pohrával s myšlenkou že bych šel na závody do Stromovky i s bruslemi, nakonec jsem vyrazil pouze se svačinou, foťákem a dostatkem opalovacího krému – bylo totiž příšerné horko.

Stromovka

Někdy na začátku června jsem si pochvaloval, kolik závodů mě čeká do začátku prázdnin a ejhle, místo toho abych závodil, chodím po závodech a jediné co se ode mě očekává je že občas někomu podám láhev, případně připevním číslo. S podobným záměrem jsem vyrazil i do Stromovky, i když teď už by to mohlo být vylepšeno o focení – po dalších týdnech rehabilitace jsem byl schopný foťák nejen v ruce udržet, ale také něco vyfotit, což byl sice malý, ale přesto pokrok.

Ve Stromovce jsem byl již velmi brzy ráno, to abych nezmeškal maraton. Je sice trochu s podivem že závody s podtitulem „Pražské inline maratony“ startují hned závodem který by měl být vrcholem dne, ale v pražské Stromovce je vše trochu jinak. Maraton je pouze závodem doplňkovým a proto startuje tak brzy (8:00), tak, aby odlákal co nejvíc lidí (kteří by tam jinak přišli). Hlavním závodem dne je pak Open půlmaraton, který startuje až odpoledne, tak, aby naopak přilákal co nejvíce lidí (kteří by tam jinak nepřišli). Nicméně i tak se našlo několik bruslařů (celkem dost), kteří se rozhodli jet oba závody.

Jedním z nich byl i Martin Kuchař, který obětoval Světový pohár v Ostravě, kde by dojel dle svých vlastních slov někde okolo 30. místa a dostal maximálně čepici za vítězství v kategorii, a rozhodl se místo toho vyjet si ve Stromovce pověstný „double“ – cestovní hrneček, víno a krabička čaje se zdály být dostačujícím důvodem. A pokud ne, byl tu i další. Do Stromovky se dá jet tramvají, o čemž by si při výletu do Ostravy mohl jen nechat zdát.

Martin Kuchař byl tedy největším aspirantem na vítězství v maratonu, ale na startu se sešla i další zajímavá jména, neřknu-li bruslařská esa – Pavel Zajpt, Mirek Pražma, Martin Jirsa, Evžen Kraus, Honza Stodola a také Petr Novák. A nebýt termínové kolize se závodem v Ostravě, mohlo se těch jmen sejít i více. I tak to bylo ale slušné a dalo se předpokládat, že právě někdo z výše jmenovaných by mohl Martinovi, alespoň chvíli, šlapat na paty.

8:00, maraton

Závod byl odstartován přesně v 8:00 (snad aby ještě někdo nedorazil na poslední chvíli) a od prvního okamžiku se jelo pěkně zostra. Hned po prvním kole byla na čele skupinka Kuchař, Pražma, Zajpt, tedy skupinka, která si již před závodem domluvila že bude prostě nejlepší hned všem ujet. Necelých 50m za nimi jeli jejich pronásledovatelé v čele s velezkušeným Martinem Jirsou, ale bylo jasné že Martin Kuchař nastolil takové peklo, že i tak zkušený závodník jakým je Martin Jirsa těžko něco vymyslí. 

Při nájezdu do dalšího kola bylo jasné, že Martin Kuchař jede v pohodě, stejně jako Mirek Pražma (alespoň tak na oko působil; jak se v cíli přiznal, bylo to opravdu jen na oko). O kom se to rozhodně nedalo říct byl Pavel Zajpt, který doslova visel za Martinem a Mirkem a nevypadalo to s ním vůbec dobře. Jak projela skupinka okolo mě, zachytil jsem jen pár slov co Pavel utrousil a znělo to jako „ty krávo“, v dalším kole Pavel přidal „to je peklo“ a v následujícím kole „já to s váma nejedu“. V dalším kole už tam Pavel nebyl, takže bylo jasné že dostál svému slibu.

Pavel se tedy zařadil do pohodové skupinky Martin Jirsa, Petr Novák, Honza Stodola a Evžen Kraus, za které však po chvíli odpadl Honza Stodola a několik kol poté i Petr Novák, který místo toho aby pokračoval do dalšího kola tak si překvapivě sundal brusle a šel na tramvaj.

Mezitím na čele závodu se situace zpřehlednila, na trati s přehledem kralovala dvojice Kuchař – Pražma s pohodovým náskokem 200m. Náskok narůstal, což jsem se snažil každé kolo poctivě hlásit (to je určitý posun od podávání kelímků). Snažil jsem se jak jsem mohl, přesto pokaždé když jsem zařval čas, Martin Kuchař zvedl hlavu a křikl na mě „Cože?“. Takže jsem to zopakoval a slíbil si, že další kolo to zahlásím více nahlas.

Celé to tedy vypadalo velmi komicky a probíhalo asi takto. Martin s Mirkem se blížili a já zařval „50 SEKUND“! Martin jen zvedl hlavu a křikl „Cože?“ Takže já zase „50 SEKUND“. Hmm, nevadí, příští kolo to budu rovnou hlásit dvakrát, abych se nemusel opakovat. Pochválil jsem se za dobrý nápad a čekal na další kolo.

V dálce jsem již viděl Martina, za ním jak stín jel Mirek, já si odkašlal a řvu „MINUTA, MINUTA“. Martin jen zvedl hlavu a zařval „COŽE?“, takže já zase „MINUTA, MINUTA“. Můj nápad nevyšel a až do konce závodu jsem musel všechno řvát 4x. Nevím jestli je problém v tlumivých Uvex přilbách ve kterých ISC jezdí, v hlavě, nebo v mém křiku, pravda je však taková že po závodě jsem si musel dát na zklidnění sodovku, protože jsem měl hlas jako Miroslav Moravec v době své největší slávy.

Závod nakonec dopadl tak jak se očekávalo, vyhrál Martin Kuchař v čase (01:15:43.0), Martin Jirsa pak v závěrečném spurtu obsadil 4. místo za čas (01:20:31.8), což mu rozhodně radost neudělalo. Přes prvotní zklamání se přesto rozhodl že si zajede odpoledne i půlmaraton, i když po maratonu měl sto chutí praštit s bruslemi o zem (a jít na tramvaj za Petrem Novákem). 

V závodě se objevila i Daniela Veverová a potvrdila, že delší tratě jí sedí. Pravda, o tom zda-li se dá celkové 3. místo za čas (01:30:28.9) v kategorii žen považovat za úspěch se dá určitě polemizovat, ale historie se neptá kdo a jak jel a kolik tam bylo lidí. Ti co nepřišli mají prostě smůlu, je to jejich chyba.

Maratonem dopolední program zdaleka nekončil – program pokračoval závody dětí, ve kterých měli jasně navrch především závodníci Inlinetalentu. Několik závodů jsem zhlédl, pak jsem se však odporoučel schovat se do stínu jelikož horko bylo opravdu nesnesitelné.

14:30, Open půlmaraton

Celý program Stromovka pražských maratonů pak vrcholil odpoledním Open půlmaratonem. Na ten dorazila i Tereza Klimešová a konečně již bez berlí. Ne tedy že by snad závodila, ale přišla se pochlubit čerstvými odřeninami které utrpěla při premiérové jízdě na bruslích po několika týdnech sportovního půstu, který byl způsoben zraněním kolene. Odřeniny to byly opravdu znamenité, to se musí uznat, je vidět že když Terka něco dělá, tak to dělá pořádně. A tak to má být.

Složením byl hlavní závod dne podobný tomu rannímu, jen vypadl Mirek Pražma který byl se svým druhým místem z maratonu natolik spokojen že místo dalšího závodu šel raději na plovárnu. O roli sparingpartnera Martina Kuchaře (o nic jiného ani nešlo, jelikož Martin by si to mohl odjet celé s prstem v nose a s přehledem vyhrát) si řekl Pavel Zajpt, který se rozhodl jet, cituji, „úplnou čočku co to dá“. Myslím že něco podobného zkoušel i ráno a nedalo to moc, jen tři kola. Útěchou snad Pavlovi budiž že půlmaraton se pojede na trati poloviční, takže by snad mohl vydržet snad i do konce.

V 14:30 se na start půlmaratonu postavilo 34 závodníků, což sice není mnoho, ale je to daleko víc než jsem očekával. Favorit byl jasný, byl to Martin Kuchař a o jeho vítězství mohl pochybovat snad jen ten, kdo dostal na ostrém letním slunci úžeh. Otázka tedy nebyla kdo závod vyhraje, ale kdo další by se ještě mohl dostat na bednu. Jak jsem již naznačil, Pavel Zajpt spřádal plány jak se udržet Martina, který by ho mohl na tu bednu dovézt. Zuby si ale brousil i matador a protřelý harcovník, medailista závodů okresního formátu Martin Jirsa, který byl pro Pavla velkou neznámou – Pavel Martina na tréninku sice s přehledem předjížděl, ale je známá věc že Martin se při závodech kousne a nepustí, takže tady Pavel cítil jisté nebezpečí. Dalším na startu který by snad mohl promluvit do celkového pořadí byl Honza Stodola, ten však dle vlastních slov letos „jezdí na pytel“. Posledním mužem startovního pole který měl jisté vyšší ambice byl pak Evžen Kraus. 

Závodníkům byly rozdány poslední pokyny („Chlapi, až tam pojede ta koňská bryčka, tak hlavně ty koně neplašte!“) a mohlo se odstartovat. Hned po několika krocích bylo jasné, jakým směrem se závod bude ubírat. Martin Kuchař s Pavlem Zajptem zmizeli za první zatáčkou a zbytek startovního pole měl šanci je vidět až na stupních vítězů při závěrečném vyhlašování.

Martin s Pavlem tedy měli po prvním kole velmi komfortní náskok, nicméně za nimi probíhal tuhý boj o celkové třetí místo. Po několika kolech bylo jasné že třetí skončí někdo z dvojice Martin Jirsa – Evžen Kraus, jelikož právě tato dvojice si udržovala zhruba minutový náskok před svými pronásledovateli. Když pak do posledního kola najížděl na třetím místě Evžen Kraus, zdálo se být rozhodnuto. Ne tak docela, Martin Jirsa ukázal že je velký bojovník, do cílové rovinky vlétl jako uragán a Evžena přespurtoval, čímž vybojoval pomyslný bronz.

Vyhlášení výsledků

A jak tedy celý závod nakonec dopadl? V čase (00:38:56.7) zvítězil Martin Kuchař (1. místo v kategorii MCP) čímž získal na Praze 6 velmi ceněný „double“. Martin Jirsa obsadil 3. místo (2. místo v kategorii MCP) za čas (00:40:58.0). Na krásném 9. místě dojel Rostislav Šticha (5. místo v kategorii MCP) v čase (00:45:18.7). 

Zklamáním pak závod skončil pro Danielu Veverovou, která si po většinu závodu dělala velké naděje na celkové vítězství v kategorii žen, bohužel po taktické stránce jí to nakonec nevyšlo a skončila celkově na 2. místě (2. místo v kategorii ZCP) v čase (00:51:01.1).

Půlmaraton byl zároveň posledním závodem dne, následovalo závěrečné vyhlašování a poté se již trať konečně otevřela všem běžcům, chodcům, bruslařům a koňským spřežením, tedy všem těm kteří se nemohli dočkat až ta banda pitomců s přilbami na hlavách konečně zmizí a oni sec stanout opět neomezenými vládci parku.

Stránky závodu: http://www.mohila.cz/
Fotografie ze závodu: http://frankm.rajce.idnes.cz/Stromovka_inline_zavody_2012/
Výsledky: http://www.sportsoft.cz/cs/zavod/overview/646

Trať: velký (cca 2 km) okruh ve Stromovce, povrch víceméně ucházející. Problémem závodů ve Stromovce je však velký pohyb chodců, běžců a koňských spřežení v trase závodu. Jelikož je celý okruh v parku a jede se pod stromy, hrozí možnost výskytu listů, větví, případně plodů stromů na trase, v případě deště je situace o to horší že pod stromy cesta vysychá jen velmi pomalu.
Počasí: jasno, slunečno, teplota okolo 35C
 

František Míček