REPORTÁŽ  (fm) Nevím kdy jsem naposledy byl na inlinových závodech v roli diváka, tedy pokud nepočítám běchovickou Korunku, každopádně druhý závod ze seriálu LifeInLine Tour byl pro mě v tomto směru (díky zranění ramene) něčím novým. Paradoxně se jednalo o závod na pražském Rohanském nábřeží, tedy na místě kam to mám pěšky, když se hodně flákám, 25 minut – předpokládám že až budu zdravý a správně nažhavený na závodění tak se pojede někde v Michalovcích nebo Trebišově.

Na Rohanské nábřeží v Karlíně jsem dorazil přesně na start Fitness desítky z čehož jsem měl pochopitelně velkou radost, jelikož jsem chtěl vidět v akci kluky, resp. kluky v akci. Mám na mysli samozřejmě mediálně profláknuté hvězdy Martina Kuchaře a Davida Štěpánka kteří se díky televiznímu záznamu závodu z Hradce Králové stali přes noc ikonami českého inlinového bruslení.

Fitness desítka

Samotný závod od začátku probíhal podle předem domluveného scénáře, kdy se na čele dlouho pohybovala dvojice David Štěpánek, Vašek Urban z Inlinetalentu úspěšně následovaná jejich trenérem Martinem Kuchařem, kterému se úspěšně dařilo blokovat hlavní balík. Bylo zajímavé pozorovat jaký respekt (nebo blok?) hlavní balík z Martina má, protože nikoho nenapadlo že by mohl Martina předjet a dojet ty dva uprchlíky. Tak dlouho balík vyčkával a vyčkával až už to Martina přestalo bavit a několika svižnými kroky Davida s Vaškem dojel a zařadil se rychle na první místo. Celý tento manévr byl tak rychlý že se zkoprnělý hlavní balík nezmohl na nic a nikdo se o nic nepokusil, třeba že by mohl Martina dojet. Nevím jestli to bylo způsobeno horkem, tratí nebo pouze vědomím že „Kuchaře stejně nedojedeme“ ale brzy bylo jasné že o vítězství si to rozdají ti tři vpředu.

V dalším kole se pak ukázalo že tempo nasazené Martinem bylo neudržitelné pro Vaška Urbana, který klukům zamával, zahodil šáteček a pokorně se zařadil do hlavního balíku. Ten stále nebyl schopný vyvinout nějakou větší snahu a uprchlíky dojet a tak seznam potencionálních vítězů se zúžil na Davida s Martinem, z čehož měl jistě radost jejich trenér z Inlinetalentu Pavel Zajpt který oba svěřence neúnavně po dobu celého závodu povzbuzoval.

Nakonec to celé dopadlo tak jak se dalo očekávat, do cíle spolu sprintovali Martin Kuchař a David Štěpánek neboli „učitel a jeho žák“. Martin se již před závodem rozhodl že pokud s ním David vydrží až do konce tak nechá Davida vyhrát a jak slíbil, tak se také stalo (i když na Martinovi bylo vidět že by také chtěl vyhrát; dva ale vyhrát nemůžou, Martine!)  – zvítězil David Štěpánek v čase (00:20:07.845) před Martinem Kuchařem (00:20:08.016) na 2. místě (1. místo v kategorii M40).

Hledat další zástupce Winjay ISC Praha mezi startujícími  bylo jako hledat jehlu v kupce sena – nakonec se ta jehla, resp. dvě jehly našly v podobě Michala Nepovíma, který dojel na celkovém 7. místě (2. místo v kategorie M40) v čase (00:20:26.013) a Marka Minibergera kterému patří celkové 17. místo (5. místo v kategorii M40) za čas (00:21:07.473).

Hned po skončení Fitness desítky dva hlavní aktéři David a Martin neunikli pozornosti vše přítomných televizních a filmových štábů a jestliže si Martin svých 5 minut slávy doslova užíval, David, viditelně na pokraji zhroucení, se zmohl pouze na strohé konstatování že „jel na pokraji zhroucení“.

Kde jsou všichni?

Krátkou pauzu mezi desítkou a hlavním půlmaratonským závodem jsem pak využil ke klábosení s kamarády, kamarádkami a dalšími bruslaři,diváky a organizátory. Když jsem však asi posté musel vysvětlovat jak jsem ke svému úrazu přišel (to nikdo sakra nečtě Facebook?) a musel ukazovat jak tu ruku nezvednu, byl jsem rád že hlasatel zval všechny na start půlmaratonu.

Tam se pochopitelně objevil i Martin Kuchař, tentokrát i s fajnovou hračičkou na své přilbě v podobě miniaturní kamery Go Pro 2 Outdoor, díky které budou moci televizní diváci vidět záběry přímo z trati, resp. projet si trať z pohodlí gauče a pantoflí.

S účastí dalších závodníků z ISC to však bylo opět špatné, škoda jen že většina z nich je z Prahy! Některé výmluvy byly opravdu originální, však posuďte sami. Například já abych nemusel jet na neoblíbené a kanály a rýhami poseté trati jsem si raději zlomil ve Frankfurtu ruku, podobně jako Tereza Klimešová, která si na poslední chvíli, ale přece, stačila pohmoždit koleno a na závod dorazila s módní ortézou a párem odlehčených francouzských holí elegantního designu. Petr Bílek naproti tomu přijel do Karlína s tím, že mu někdo ukradl auto, což u jeho Škoda Octavia Combi byla jen otázka času kdy se to stane. Stalo se to bohužel v nejnevhodnější chvíli a tak místo myšlenek na závod Petr oprašoval v paměti vzpomínky, kde se kupují lístky na tramvaj. Naopak Karolína Nováková, ta by závodila ráda, moc ráda, ale byla tak zavalena učivem a přípravou na maturitu že se z toho závalu nemohla ani za nic dostat a tak dálnopis jen vyťukal nepříjemnou, leč krutou zprávu „Nejedu stop jsem zavalena stop“. A tak by se dalo ve výčtu pokračovat, prostě účast byla nevalná a to je v případě pražského klubu na pražských závodech na pováženou.

Půlmaraton

Nyní zpět na start. Vše bylo již připraveno a tak se během chvíle mohlo odstartovat. V tu chvíli jsem se společně s Terezou Klimešovou vydal na strategicky umístěný ostrůvek pobliž semaforu zhruba v 1/3 trati, odkud bylo dobře vidět na všechny strany.

První kolo závodu bylo celkem nezáživné, ve druhém se na čele vytvořila zhruba 20-členná skupinka závodníků. Ve třetím kole se nestalo nic zvláštního až na to, že se ke mě s Terezou přidal Martin Máčel, kterého to závodění brzy přestalo bavit a místo aby v tom horku jel ještě další kola, rozhodl se že si půjde s námi popovídat – prý nás tam nechtěl nechat samotné. Brzy se přidala i Daniela Veverová, která do poslední chvíle váhala jestli má jet a nebo nejet a nebo jet a nebo nejet a když už byla rozhodnutá že pojede, zjistila že všichni závodníci jsou už ve druhém kole a jediné kam může jet je metrem na Florenc. 

Ve čtvrtém kole došlo k zajímavé situaci kdy se do té doby prakticky neviditelný Jarda Zíka rozhodl že otestuje formu Ondry Suchého a nastoupil do trháku, což mělo za následek že v pátém kole byl v trháku Ondra Suchý s Richardem Kuděláskem a Alešem Goreckým a Jarda nikde. Pak přijel hlavní balík a Jarda stále nikde. Dorazil až se zpožděním a rovnou zamířil k našemu debatnímu kroužku s tím, že s námi je mu prý stejně nejlépe. Na otázku jestli nechce jet raději dál, když to měl tak krásně rozjetý, jen odpověděl že ho to „přestalo bavit ve chvíli kdy ho Ondra předjel“, čímž bylo jasné že byl velmi zklamaný a překvapený z toho že jeho pokus o únik trval pouhých 200m.

V dalších kolech se pak utrhl Ondra Suchý a jezdil na čele závodu sám, následovaný skupinou závodníků čítající zhruba sedm lidí, mezi nimiž byl i k naší radosti Martin Kuchař. Za nimi pak jelo trio Petr Hargaš, Pavel Zajpt a Petr Lochman a tak to vydrželo až do posledního kola.

Suverénním vítězem závodu se stal Ondřej Suchý (BZK Praha) který projel cílem v čase (00:37:27.435) a jen dokázal že pokud chce, nemá konkurenci. Martin Kuchař dojel na celkovém 5. místě (1. místo v kategorii M40) v čase (00:38:23.713). Ve chvíli kdy jsem mocně povzbuzoval Pavla Zajpta v jeho souboji s Petrem Lochmanem jsem jen nevěřícně zíral jak se Pavel veze za Petrem až do cíle. Nevím přesně co to mělo znamenat, ale dojezd ve stylu předávky štafetového kolíku měl k závěrečnému sprintu velmi daleko.

V dojezdu hlavního balíku pak překvapil Martin Jirsa svým 16. místem (3. místo v kategorii M40) za čas (00:41:06.521). Michal Nepovím si nakonec vybojoval celkové 27. místo (6. místo v kategorii M40) časem (00:41:51.014). Jaroslav zíka jak již bylo zmíněno závod nedokončil, čímž nám radost rozhodně neudělal stejně jako nám jí neudělala Kamila Nováková které nakonec patří až 4. místo v závodě žen za čas (00:41:47.757). Veliká škoda že Kamila nenavázala na svůj výborný výkon ze začátku sezóny kdy překvapila na Spreewaldském maratonu. Vítězkou kategori žen se stala Kateřina Novotná (KSB Benátky nad Jizerou) v čase (00:38:25.440).

Celkové dojmy

Hned po závodě jsem zašel za Martinem Kuchařem abych se ho zeptal na první dojmy s kamerou a už v tu chvíli bylo vidět že Martin je s dnešním závodem velmi spokojen, protože většinou jen procedí „zase sedmej“ - dnes však svítil jako sluníčko protože věděl že se vyhlašuje prvních pět závodníků a on dojel právě na pátém místě! Takže všichni kdo viděli Martina Kuchaře na stupních vítězů mohli být svědkem mimořádné, až nevídané události a to že Martin byl na stupních vítězů a netvářil se jako když právě snědl citrón. Myslím si že vzhledem k jeho letošní formě bude podobných závodů jen a jen přibývat! 

Po skončení závodů jsme si s Terezou potřásli berlemi a slíbili si, že pokud zdraví dovolí, sejdeme se opět na nějakém dalším závodě, kde budeme znovu berlí v ruce držet palce našim kamarádům na kolečkách.

Závěrem bych chtěl poděkovat Bohunce Vanadis Kotenové za všechny ty krásné barevné fotografie které během závodu nafotila a které jsem s jejím tichým souhlasem použil pro svůj článek!

Stránky závodu: http://www.lifeinline.cz/
Fotografie ze závodu: http://vanadis.rajce.net/

Výsledky:

http://www.inlineprozivot.cz/ftp/vysledky/02_pr/10.pdf
http://www.inlineprozivot.cz/ftp/vysledky/02_pr/21.pdf

Trať: zhruba 2 170m dlouhý, otočkový okruh na pražském Rohanském nábřeží. Povrch není bohužel ideální, jelikož je plný kanálů a rýh, kvalita asfaltu je ucházející (dobře, dá se o tom polemizovat, ale myslím si že to ujde).
Počasí: jasno, slunečno, horko, teplota okolo 30C
  

František Míček