REPORTÁŽ  (fm) Druhý závod v řadě kterého jsem se zúčastnil jako divák, tedy v pozici která nemá s bruslením mnoho společného, byl opět závod seriálu LifeInLine. Jednalo se o závod v Táboře konající se na začátku června, tedy o závod který byl zároveň Mistrovstvím ČR v půlmaratonu – to samo o sobě slibovalo kvalitní účast a to i přesto, že se jednalo o nový, nevyzkoušený okruh.

Areál Komora

Do Tábora, přesněji řečeno do areálu Komora kde se závod konal, jsem dorazil společně s dcerou Terezkou, kterou jsem hned po příjezdu poslal na skákací hrad, abych si mohl nerušeně projít ten nový okruh, na který jsem byl zvědavý již od Jindřichova Hradce (přesně z toho směru jsme přijeli). Okruh o celkové délce 907m byl – zajímavý. Po startu se jede z kopce, následuje ostrá levotočivá zatáčka, rovinka a táhlé stoupání zakončené další levotočivou zatáčkou vedoucí zpět do prostoru startu a cíle. O tom zda-li je okruh dostatečně široký nebo ne by se dalo dlouze diskutovat, ale to by bylo stejně tak to jediné co by se s tím dalo dělat. Mě osobně, jako divákovi, se okruh líbil, když si člověk správně stoupl tak viděl naprosto všude. Pokud bych byl ale závodník tak bych asi moc nadšený nebyl, ale to jen proto že prostě nemám rád okruhy a pokud ano, tak takový okruh musím mít alespoň 42 km. Jako třeba v Berlíně. 

Takže mezitím co jsem uvažoval o vhodnosti okruhu Terezka společně s holkama Stodolovýma skákala a pomalu se připravovala na Bobíkovu olympiádu. To mě uklidnilo a mohl jsem tedy jít pomalu ke startu, kde již byl připraven první závod dne, Fitness desítka. Na startu se sešlo poměrně dost závodníků a závodnic, já se ale dlouho nemohl zbavit dojmu že se jedná snad o nějaký žákovský přebor či soutěž školních družstev. Z omylu jsme byl vyveden až ve chvíli kdy jsem na startu zahlédl Marka Minibergera s Michalem Nepovímem, čímž se mě sice ulevilo, ale na jistotě to rozhodně nepřidalo. Takové mládeže tam bylo!

Fitness desítka

Na celkové vítězství v závodě pak bylo hned několik adeptů, nejvíce si zuby na celkové vítězství brousil Lukáš Vevera, na startu byl i hrdina posledních desítek, mediálně dobře známý David Štěpánek, který ovšem před startem rozhodně nevypadal že by snad chtěl zopakovat svůj úspěch z Prahy. Do celkovém pořadí pak mohli promluvit i další, například Petr Ambrus či Jakub Makalouš, který si na závody odskočil zřejmě ve chvíli svého, nepříliš častého, volna.

Když byl závod odstartován, všichni favorité se seřadili za sebou a vytvořili tak hlavní balík, na jehož konci, v dětské části, suverénně kraloval Michal Nepovím.

Prvních pár kol ukázalo, resp. neukázalo vůbec nic. Někdy v polovině závodu se na to již nemohl koukat Lukáš Vevera, který všem poodjel, následován Petrem Ambrusem. Několik kol mu to vydrželo, bohužel když se jelo do kola posledního, situace se rapidně změnila a milý Lukáš bohužel ostrouhal. V těsném finiši se z vítězství nakonec radoval Jakub Makalouš (Bootcamps-K2) který zvítězil v čase (00:16:43.486). Prostě přišel, viděl a – zvítězil. Pro Kubu to byl první letošní závod a jak se lze očekávat, zároveň i poslední.

Dvojice našich zástupců z ISC si vedla tak jak se dalo čekat – oba dojeli v hlavním balíku což je sice příjemné zjištění, bohužel se ukázalo že startující žactvo je nad síly našich protřelých veteránů. Michal Nepovím si v klidu dojel pro 25. místo (5. místo v kategorii M40) v čase (00:17:11.104). Mohlo to být i lepší, ale Michal se nenechal vyprovokovat sprinterkami z kategorie starší žačky, které se okolo něj prohnaly těsně před cílem, a on si jel prostě „to svoje“ až do konce. Marek Miniberger, jezdící přesně podle pokynů svých sportovních hodinek, si vyjel krásné 28. místo (7. místo v kategorii M40) za čas (00:17:14.867) což jen svědčí jen o tom že bez patřičné aktualizace firmware sportovních hodinek to prostě lepší nebude. Případně je tady i druhá možnost a to, že ty hodinky prostě zahodí.

MČR v půlmaratonu

Závod tedy skončil a hned přiběhla Terezka s tím, že jí skákání nebaví. Hrozilo že si místo sledování vrcholu dne, MČR v půlmaratonu, půjdu malovat a skládat papírové vlašťovky, vše naštěstí vyřešil úplatek v podobě vídeňského párku, Kofoly a dvou porcí citrónové zmrzliny -  sledování závodu již nestálo nic v cestě.

Byl jsem na závod zvědavý a těšil jsem se, i když nejraději bych si ty brusle na nohy také nasadil. No nedá se nic dělat, budu muset bez bruslení ještě chvíli vydržet. Naštěstí jsem ale už mohl držet v ruce foťák – ne tedy že bych mohl snad fotit (Nikon D90 přeci jen něco váží), ale ten pocit že už mám foťák v ruce, ten byl příjemný.

Vzal jsem si tedy foťák do ruky a šel se podívat nejprve na závod žen. Vzhledem k tomu že se jednalo o MČR, bylo rozhodnuto že ženy a muži pojedou oddělené závody, což je dle mého názoru správné rozhodnutí. Půlmaraton netrvá tak dlouho aby dva závody narušily harmonogram dne, navíc pro samotné závodníky, resp. závodnice, je to rozhodně vítaná změna.

Závod žen

Bylo tedy před startem ženského závodu, když kde se vzal, tu se vzal, objevil se na nebi mrak a začalo pršet. Bylo to možná pro mnohé překvapení, ani ne tak pro mě, jelikož predpověď počasí na něco podobného upozorňovala. Následovala tedy zběsilá výměna koleček kdy každý nasadil Stormy, tedy kolečka do mokra. Pršelo sice jen chvíli ale zároveň se ochladilo a tak ani já jsem nevěřil tomu, že by mohla trať ještě uschnout.

Trať ovšem byla suchá v tu chvíli jak jsem na to pomyslel, resp. než jsem stačil napočítat do tří - přesně tolik kol se totiž odjelo na mokru. Najednou zase vysvitlo sluníčko a během chvíle bylo sucho. Bylo to dobře jednak pro závodnice a také pro diváky, protože sledování závodu v pláštěnce má k ideálu příjemně stráveného odpoledne hodně daleko.

Já osobně jsem závod sledoval společně s Lídou Krupkovou a Pavlem Zajptem, kdy jsme společně povzbuzovali Kamilu Novákovou, která se celý závod držela v popředí první skupiny. V té již naopak nebyla Kateřina Novotná, která si někdy ve 4. kole, tedy ve chvíli kdy jsem pronesl něco jako „ta to nějak fláká“, patrně řekla, že už jí to flákání nebaví a několika svižnými kroky všem ujela. Její náskok rostl a rostl, až dojela první skupinu o kolo a mohla si konečně odpočinout.

O dalším pořadí však nebylo zdaleka rozhodnuto. Drama přišlo v předposledním kole při nájezdu do kopce, kde Kamila Nováková přišla o slibné postavení a nejevila zájem  vybojovat si nějakou výhodnější pozici do posledního kola, což se ukázalo jako rozhodující chyba. V posledním kole se jí pak již nepodařilo nikoho předjet a skončila tak na celkovém 6. místě v čase (00:41:03.768). Shodou šťastných okolností (závodnice před ní byly buď juniorky nebo cizinky) to stačilo na krásné 3. místo v hodnocení MČR seniorek v půlmaratonu. Škoda jen že si Kamila nepřevzala cenu, omluvou jí budiž snad jen to že pokud někdo dojede na 6. místě tak jen těžko přemýšlí o tom že by mohl za nějakých okolností vylézt na bednu v kategorii MČR.

Vítězkou závodu žen se stala s komfortním náskokem celého kola Kateřina Novotná (KSB Benátky nad Jizerou) v čase (00:40:03.738), která se zároveň stala i mistryní ČR v inline půlmaratonu.

Závod mužů

Skončil tedy závod žen a už jsem tady měl opět Terezku. Vyměnili jsme ušpiněné tričko, mokré boty a šli jsme na další párek v rohlíku. Start hlavního závodu se blížil, vše vyřešila další zmrzlina a už jsem byl zase volný (naštěstí součástí závodů byl i pestrý program pro děti, díky!).

Letmo jsem se podíval kdo z našich pojede, bohužel nikoho kromě Martina Kuchaře a Michala Nepovíma jsem neviděl. V areálu byl ještě Jarda Zíka, který se ale včera zúčastnil závodu GIC v německé Koblenzi a nevypadal na to že by dnes chtěl jet. Když navíc dostal zajímavou nabídku odjet závod jako kameraman, tedy s klackem v ruce, neváhal ani minutu a bylo tedy více než jasné, že mistrem ČR se Jaroslav Zíka dnes rozhodně nestane. 

Tím se ale mohl stát Martin Kuchař, který již delší dobu nervózně podupával na startu. Martin kvůli dnešnímu závodu vynechal včerejší Koblenz protože se necítíl na to to aby odjel kvalitně dva závody a rozhodně dnes nechtěl dojet někde na 17. místě nebo tak nějak. Prostě udělal v přípravě co mohl a kvůli lepšímu umístění se rozhodl obětovat ten (pro něho) méně důležitý závod.

Mezitím bylo již vše připraveno ke startu, Jarda dostal klacek na jehož konci byla umístěna kamera a mohlo se jet.

Prvních několik kol se nedělo skoro nic, na čele se pohyboval velký, snad 50-členný balík a nic nenasvědčovalo tomu, že by snad někdo chtěl ujet či naopak odpadnout. Chtěl nechtěl, během dalších pár kol se balík přesto zredukoval na necelých dvacet jezdců a bylo jasné, že mezi těmito závodníky se rozhodne kdo bude mistrem a kdo naopak nebude. K mé nelibosti nebyl mezi těmi dvaceti jezdci Pavel Zajpt, který nejprve odpadl společně s Mirkem Pražmou a pak se zařadil do dalšího balíku kterému v té chvíli vévodil Petr Lochaman.

Nevypadalo to tedy s Pavlem dobře, hned jsem si vzpomněl na jeho pakt o neútočení z Prahy a jen jsem doufal že tentokrát neudělá podobnou klukovinu. Do konce závodu ale zbývala víc než polovina, takže času dost.

Mezitím v prvním balíku se nědelo prakticky nic. Hlavní favorité Suchý, Krupka, Adtl, Gorecki si kontrolovali své postavení v balíku, ostatní v čele s Martinem Kuchařem jim pak více než zdatně sekundovali.

Zhruba čtyři kola před koncem  došlo v mé velké radosti k posunu ve druhém balíku, kdy ujeli Pavel Zajpt společně s Mirkem Pražmou a vybudovali si rychle dostatečný náskok, který další kola již jen udržovali.

Když přišlo zvonění do posledního kola, první skupina zrychlila ale ani to nevedlo k jejímu roztrhání. Do poslední zatáčky si pak nejlépe najel Ondřej Suchý (BZK Praha), což mu vyneslo nejen celkové vítězství, ale i titul mistra ČR v seniorské kategorii mužů. Ondra zvítězil v čase (00:35:49.293).

Martin Kuchař, který nastoupil do závodu s tím aby hlavně nedojel někde okolo 15. místa, skončil na celkovém 13. místě v čase (00:35:54.594), což kdyby mu někdo řekl před závodem, tak by se, dle svých slov, „na to ani nevysral“. Myslel tím zřejmě to, že pokud by mu někdo řekl že dojede v Táboře na 13. místě tak by rozhodně nestalo to že by obětoval jeden z nejkrásnějších maratonských závodů na světě v německé Koblenzi (tam by naopak za 13. místo musel být hodně rád).

Druhý náš zástupce, Michal Nepovím, který si po desítce vystřihl i půlmaraton, skončil na celkovém 38. místě (5. místo v kategorii M40) v čase (00:39:50.297).

Jaroslav Zíka skončil někdy v 10. kole, tedy ve chvíli kdy měl celého klacku s kamerou už po krk a místo kroužení po areálu Komora šel raději na klobásu.

Závěrečné vyhlášení

Před celkovým vyhlášením jsem si šel pro Terezku která si celou dobu přesně dle instrukcí malovala, což se koneckonců dalo lehce poznat i podle trička, kterému nechyběla snad žádná barva spektra s výjimkou bíle, což je však u původně bílého trička dost velký problém. Šli jsme tedy společně na vyhlášení a těšili jsme se i na tombolu – byl jsem totiž poctěn tím, že mě Honza Chejn a Martin Hejný dali svá čísla do tomboly s tím „že stejně nikdy nic nevyhráli, tak ať si ty čísla pěkně užiju“. Nevím jak to dělají oni, ale já jsem si obě čísla užil. Na jedno jsem vyhrál vitamíny a na druhé regenerační nápoj, což jsem při mé rekonvalescenci více než uvítal. Děkuji tedy ještě jednou Honzovi a Martinovi s tím, že pokud budou příště chtít zase něco vyhrát v tombole, mohou za mnou zase přijít!

A to byla již definitivnéí tečka za dnešními závody v Táboře, pěkně jsme se s Terezkou se všemi rozloučili a vyrazili jsme na cestu zpátky.

Stránky závodu: http://www.lifeinline.cz/
Fotografie ze závodu: http://www.lifeinline.cz/Zavod_galerie.php?id=11

Výsledky:

http://www.inlineprozivot.cz/ftp/vysledky/03_ta/10.pdf
http://www.inlineprozivot.cz/ftp/vysledky/03_ta/21m.pdf
http://www.inlineprozivot.cz/ftp/vysledky/03_ta/21z.pdf

Trať: 907m dlouhý okruh v areálu Komora. Trať s nepříjemnou zatáčkou ve sjezdu a nepříjemným stoupáním krátce před cílem. Povrch je velmi kvalitní, tedy naprosto ideální.
Počasí: jasno, slunečno s jednou krátkou přeháňkou, teplota okolo 25C
 

František Míček