REPORTÁŽ  (fm) Druhá polovina září je z pohledu bruslaře, slovy velezkušeného Pavla Zajpta, určitá „sázka do loterie“. Buď počasí vyjde nebo prostě nevyjde. Babí léto je krásná představa právě nastupujícího podzimu, avšak častější realitou bývají promočené kombinézy a zašpiněná ložiska bruslařů v důsledku vlezlého deště. Přestože s postupujícím podzimem závodů z výše uvedeného důvodu ubývá, nás čekala ještě poslední zářijová „sázka do loterie“ v podobě výletu do německé Gery.

Pro poháry do Gery

Ještě v sobotu večer nebylo jasné, jaké nás v neděli potká v Německu počasí. Vypadalo to všelijak. Déšť si samozřejmě nikdo nepřál už kvůli tomu, že po skončení závodu mělo dojít k celkovému vyhlášení MSC poháru za rok 2013 a kdo by chtěl kdo (Martin Kuchař)  přebírat pohár v dešti, že! Martin dokonce přemýšlel, že by závod pro jistotu vůbec nejel a jen si převzal pohár pro vítěze. Navíc měl v nohách 50 km na kole a tak si chtěl neděli jen užít. Já jsem na tom byl podobně, okruh v Geře nepatří k mým oblíbeným a týden před závodem roku v Atlantě jsem se opravdu nechtěl pouštět do žádných větších akcí. Navíc v sobotu jsem jel závod ve Stožci.

I Jarda Zíka, který vloni způsobil všeobecné veselí svou ko(s)mickou vložkou kdy prosvištěl jako raketa mezi matracemi kamsi do pole, resolutně prohlásil, že závod nepojede. A Danča Veverová prý také ne. Jediným, kdo se tedy z pětičlenné posádky automobilu značky Citroen na závod těšil, byl Marek Handl. Patrně proto, že jako jediný netušil, co ho vlastně v Geře čeká!

Každý si teď jistě položí otázku, jestli by tedy nebylo lepší se s pořadateli domluvit a nechat si ty poháry zaslat poštou. Ano, to by určitě bylo lepší, ale my jsme měli ještě jeden důvod, proč se do Německa vydat. Tím důvodem byl týmový závod zvaný Skateathlon. Ten jsme v loňském roce i přes určité potíže (viz. Jardova brusle) vyhráli a v letošním roce jsme na nic jiného než na obhajobu nepomýšleli.

Odjezd, příjezd, registrace

Sraz byl, jako při každém výletu za hranice matičky Prahy, v Nýdecké ulici, tedy v rodné to ulici Martina Kuchaře. V 8:00 nás Martin všechny přivítal a hned se pochlubil izolepou vymezeným prostorem v zadní části vozu, kde prý budou všechny ty poháry, co si přivezem domů! Tolik se na ně těšil. My ostatní jsme tomu zase nevěnovali takovou pozornost a rychle naskládali své věci do vozu, pro jistotu vně zakázaného území. Vše bylo připraveno na odjezd.

V Geře jsme byli před dvanáctou, čímž nám zbyl dostatek času na registraci jak na inline půlmaraton (25 EUR), tak i na týmový Skateathlon (7 EUR). Jelikož jsme zde byli již vloni, nemohla nás překvapit zdejší rarita v podobě dvou čipů na závodníka – jeden na levou nohu, druhý na pravou. A aby snad nedošlo k mýlce, na každém z nich bylo napsáno, na kterou nohu patří! Když si pak Martin s Jardou pečlivě připevnili své čipy dle instrukcí pořadatelů, já začal přemýšlet o tom, jestli časomíra může vůbec poznat, který je levý a který pravý! To přeci nemůžou poznat, pomyslel jsem si a čipy jsem prohodil – schválně co se stane ... Martin mě sice proklel a řekl, že jestli budu diskvalikovaný, tak půjdu zpátky pěšky (do pořadí týmů se titiž počítá umístění tří závodníků týmu), ale já trval na svém. Teď už to můžu napsat, bylo úplně jedno, kde čipy mám ...

Do startu zbývala necelá hodina, když jsme si vzali věci z auta a pomalu se přemístili blíže k závodnímu okruhu. V ten okamžik jsme zahlédli Sergeje Tarasova, který do Gery také nakonec přijel. Brzy na to se objevil i Honza Chejn, takže výprava z České republiky dnes dosáhla čísla sedm, což je velmi hezké číslo. A to na startu byl i Filip Adlt, kterého bych však spíš počítal mezi „domácí“.

Posledním otazníkem před závodem byl samotný čas závodu. V propozicích bylo uvedeno, že start závodu mužů (závody mužů a žen se jedou odděleně) je v 13:00, na startovním čísle byl pak čas 13:30 – to byl celkem podstatný rozdíl. Jelikož se však ve 12:50 všichni vydali k místu startu, bylo jasné, že se pojede co nevidět.

Okruh

Než se budu věnovat závodu samotnému, rád bych zde uvedl pár informací o okruhu. Členitý okruh o délce 1,7 km se nachází na okraji města, v průmyslové zóně, kde není o víkendu ani živáčka. Okruh, na pokraji diváckého zájmu, je však zajímavý tím, že  se snad jako jediný na světě jede po pravé ruce! Je to z důvodu prudkého stoupání hned po startu, které by bylo v opačném směru neprůjezdné. Stoupání je pochopitelně vyváženo klesáním - sjezd před nájezdem do cílové rovinky rozhodně nepatří k těm nejjednodušších. O tom se shodou okolností vloni přesvědčil i Jarda Zíka, který, zatáčka-nezatáčka, zamířil rovně a skončil ve větvích.

Půlmaraton mužů

Nyní již zpět k závodu. V 12:55 jsme byli všichni seřazeni na jakési polní cestě, odkud se mělo startovat. Opravdu nevím, kdo vymyslel start na oraništi. Když už byli všichni smířeni s tím, že pojedou 30m po štěrku,  byl vydán pokyn odložit závod o sedm minut. Následoval tedy rozchod.

Neuplynulo ani zmiňovaných sedm minut a již jsme stáli na startu znovu. Tentokrát vše proběhlo velmi rychle a než mě došlo, že někdo fouknul do píšťalky, už se jelo.

Nejprve 500m rovinka, následovala pravotočivá zatáčka a kopec nahoru. Rovinka, mírný sjezd, pravotočivá zatáčka, prudký sjezd, pravotočivá zatáčka, houpák a závěrečná rovinka do cíle. První kolo jsme tedy měli zdárně za sebou a já jsem se společně s Martinem, Markem a Sergejem držel v početné vedoucí skupině.

Druhé kolo se výrazně zrychlilo a netrvalo dlouho, a už jsem nabíral ztrátu. Paradoxně při cestě dolů, kdy se jelo z kopce do zatáčky okolo 50 km/h, což mě moc nesedělo. Martin, když viděl že jsem si dokonce přibrzdil, jen utrousil to svoje „no tý vole“. Já jsem ale jel hned v závěsu (tzv. „na Jardu“) a dokonce se mě podařilo balík během následujících dvou kol opět dojet.

Bylo ale jasné, že tam stejně dlouho nevydržím. Hlavně úseky dolů z kopce jsem nesl velmi nelibě a pořád viděl toho Jardu, jak tam visí někde ve větvích, takže jsem tu zatáčku projížděl velmi opatrně, s několikametrovým odstupem za balíkem. Přeci jen, za týden letím do Atlanty a nějaká Gera mě rozhodně nestojí za to, abych se tady pověsil někam na strom.

Po pěti kolech mě první skupinka definitivně ujela, ale mě to zase tolik netrápilo. V hlavě jsem si ještě spočítal, že je tam Martin Kuchař, Heiko Klipstein a Sergej Tarasov, takže budu asi čtvrtý v kategorii, což byla na jednu stranu škoda, ale nedalo se s tím nic dělat. Martin s Markem jeli v pohodě někde uprostřed prvního balíku, stejně tak jako Sergej.

Druhý balík

Šesté kolo jsem jel sám, sedmé jsem se již spojil s několika dalšími odpadlíky a vytvořili jsme poměrně slušnou skupinku. Sedmé kolo koukám, koukám, nechce se mě věřit a necelých 500m před námi jede Sergej! Tak to je tedy překvapení, ale teď už ně neujede, pomyslel jsem si.

ROZKAZ. Velící nadporučík Jaroslav Zíka právě uděluje rozkaz svobodnici Daniele Veverové získat medailové umístění ve štafetovím závodě nazvaném Skateathlon. Daniela Veverová rozkaz přijímá, což stvrzuje slovy "Ano pane!"

A taky že neujel. Stačilo půl kola a Sergej byl v naší společnosti. A společnost to byla vybraná, tři čtyřicátníci, nějaký třicátník a zbytek mladíci, mezi nimi např. Alexander Härtl z RSV Gera. Já jsem na nějaké umístění rezignoval, byl jsem hlavně rád, že nejedu sám.

Dalších několik kol se nic nedělo, snad jen v jednom z těch posledních nás předjela dvojice v dresech PS Tax Racing Team – jedním z nich byl určitě Tobias Hecht, tím druhým jsem si jistý nebyl, mohl to být klidně i Filip Adlt.

Životní sprint

Do posledního kola jsem vjížděl s cílem konečně porazit  Sergeje. Kopce mu moc nešly, mě jo a tak jsem hned v tom prvním získal nepatrný náskok. Když pak Sergej nereagoval, náskok se zvětšoval a já začal cítit příležitost. Rozhodující bude však sjezd.

Jak jsme se blížili k předposlení zatáčce, měl jsem na Sergeje už poměrně slušných 200m. Ještě za Sergejem zůstal daleko vzadu benjamínek naší šestičlenné skupinky, takže já jsem byl momentálně na čtrtém místě naší družiny.

Ve sjezdu jsem se snažil udržet kontakt s ostatními, což se nepodařilo a dole jsem byl opět se ztrátou vzadu. Poslední moje šance byl houpák a závěrečná rovinka.

Houpák jsem zvládnul bravurně, využil setrvačnosti a předjel dalšího ze závodníků. Shodou okolností to byl Ralf Müller, který mě vloni v porazil na cílové čáře, když se předtím celý závod vezl. Dnes zopakoval nemlich to samé, jen s tím rozdílem, že na mě v závěru jednodušše nestačil. Měl jsem z toho velkou radost, stejně jako z toho, že závěrečných 300m jsem zajel snad životní sprint (dle mých možností) a těsně před cílovou čárou předjel i Michaela Boeseho, čímž jsem časem (00:40:46.658) vybojoval celkové 17. místo (3. místo v kategorii M40)! Nejenže jsem tedy poprvé letos porazil Sergeje, z čehož mám nesmírnou radost, ale zároveň jsem se dostal i na bednu ve veteránech! Takže na tu dnešní bídu sladká tečka na závěr.

Závodem mužů však nedělní program nekončil. Jako další přišel na řadu závod žen, kde jsme bohužel zastoupení neměli, a pak i zlatý hřeb dne, náš oblíbený Skateathlon.

Skateahlon

Co to vlastně je ten Skateathlon? Až do loňského roku jsme to nevědeli ani my. Pak jsme si přečetli, že se jedná o jakýsi trojboj, kde jsou zastoupeny brusle, kolo a běh. Celková doba závodu je 60 minut, přičemž každá z uvedených disciplín trvá 20 minut. Závodníci mohou startovat jako jednotlivci, nebo vytvoří tříčlenný tým.

SERVISNÍ TÝM. Na startu velkého závodu se jen stěží můžeme obejít bez kvalitního servisního týmu. Ten náš tvořili Sergej Tarasov (červená bunda), Honza Chejn (červená přilba) a Marek Handl (tajemný úsměv Mony Lisy). Fotografii dále doplňují Martin Kuchař (modrá bunda) a Daniela Veverová (zcela vlevo), která však pro potřeby snímku byla nahrazena voskovou figurínou.

To bylo vše, více jsme před rokem nevěděli. Teprve v průběhu samotného závodu jsme postupně zjisťovali, jak se předávají čipy, kdo jede co a jak střídá (brusle a kolo se jedou na stejném okruhu jako se jel půlmaraton, ovšem běžecká část se běží jinudy). I přes velké problémy způsobené technickým defektem (Jardovi prostě upadl rám) se nám díky Martinu „Albertu“ Kuchařovi podařilo ztrátu na kole dojet, no a já jsem to pak v závěrečném běhu jen udržel. Celý koncept závodu se nám moc líbil a proto jsme se v letošním roce přihlásili znovu. Navíc jsme usoudili, že pokud se letos nic nesemele a Jarda si pořádně utáhne šrouby, tak to vyhrajeme, slovy Martina Kuchaře, „s prstem v nose“.

PŘEDSTARTOVNÍ VÁŽENÍ. Jak vyplývá ze zápisu člena vážící komise p. Jana Chejna, závodnice Daniela Veverová bude po opakovaném dvojitém převážení nasazena do závodu v kategorii váha lehká mušší.

Jak jsme tedy řekli, tak jsme také udělali. Náš tým ve složení já František Míček, Martin Kuchař a Jaroslav Zíka se vydal za obhajobou loňského prvenství. Stejně jako vloni se k nám přidala i Danča Veverová, která se po roce rozhodla opět zkusit celý závod sólo, tedy jako jednotlivec. Jestliže vloni dojela Danča na celkovém 3. místě v kategorii žen, pro letošní ročník si kladla – zejména díky absenci jakýchkoliv běžeckých tréninků – podstatně skromnější cíle, nicméně bez poháru a medailového umístění se domů vracet nechtěla.

Účastníky závodu jsem tedy představil ale nesmím zapomenout ani na náš servisní tým, který tvořili Honza Chejn, jenž přijel až z Mostu aby viděl na vlastní oči triumf barev Winjay ISC Praha, Sergej Tarasov, který již sice mohl odjet domů, ale rozhodl se že nás povzbudí a nikam nejel a nakonec i Marek Handl, který by sice možná rád domů jel, ale nemohl, jelikož přijel s námi autem a tak se prostě závodu musel zúčastnit. Každopádně všem děkuji za servis a morální podporu, kterých se nám z jejich strany dostalo.

Tolik tedy úvodem, nyní již k samotnému závodu.

Disciplína první: brusle

První disciplínou byly inline brusle. Ano, mohli jsme nasadit rozjetého Martina Kuchaře, naším želízkem v ohni se ale stal odpočinutý Jarda Zíka. Několikrát jsme mu zkontrolovali utažení rámu a varovali před nástrahou poslední pravotočivé zatáčky. Jarda si byl vědom své důležité role a chtěl odčinit svůj loňský výpadek, kdy nejenže přijel do cíle s rámem v ruce, ale hlavně se ztrátou jednoho kola. Bylo proto více než důležité Jardu upozornit, ať si přijede v jakém stavu chce, ale musí být v prvním balíku.

Hned po výstřelu se zformovala poměrně silná skupina, ve které byl mimo jiné i vítěz půlmaratonu Tobias Hecht. Ten nás však až tolik nezajímal, neboť startoval v kategorii jednotlivců. Další závodníky jsem neznal a navíc nebylo jasné, kdo jede v týmu a kdo sólo. Nás tak zajímal pouze Jarda.

Ten se pohodlně usadil na chvostu skupiny, kde měl relativně dobrý výhled na dění před sebou. Jak již bývá Jardovým dobrým zvykem, držel se svého zažitého stylu jízdy, tedy 5m za balíkem. Každé kolo jsme trnuli, jestli tam Jarda bude, ale on tam stále byl, takže jsme mu jeho pozici “Černého Petra” tolerovali.

NEBE A DUDY. Doslova jako nebe a dudy se dají hodnotit výkony Jaroslava Zíky na Skateathlonu v letech 2012 a 2013. Pokud v roce 2012 Jaroslav dojel do cíle frustrovaný, potlučený a se ztrátou jednoho kola (díky uvolněnému rámu), v roce 2013 jsme jej mohli zastihnout s úsměvem, bez modřin a hlavně, v prvním balíku.

Brzy zazněl zvonec oznamující uplynutí časového limitu 20 minut, což byl i signál pro výměnu. Jarda dojel do cíle, kde mu zkušený tým servismanů ve složení Handl – Chejn - Tarasov odebral čipy z nohou, aby je bleskově přesunul na nohy v té chvíli již se rozjíždějícího Martina Kuchaře. S časem 4,0506045s byli všichni spokojeni a dokonce zazněla i poznámka z řad diváků, že za podobný výkon by se nemuseli stydět ani mechanici stáje Ferrari.

Disciplína druhá: kolo

Martin Kuchař je cyklista tělem a duší a na závod se vyloženě těšil. Oproti loňskému roku, kdy podal fenomenální výkon, nechal sice doma hrazdu a časovkářskou přilbu, ale zároveň si přivezl velmi kvalitní formu podtrženou výborným výkonem na sobotní Pražské 50. Martinovi jsem sice absenci časovkářkých doplňků vyčítal, on však jen mávnul rukou a se slovy “tady to na ně bude stačit” považoval celou záležitost stran cyklistického vybavení za uzavřenou.

Martin tedy vyrazil a hned v úvodním kole musel dohánět menší ztrátu způsobenou Jardovou jízdou za balíkem. Naštěstí to pro Martina byla hračka a již v cíli prvního kola byl neotřesitelně na prvním místě. Gestem ruky naznačujícím zívnutí pak dal všem pochybovačům (mě) jasně najevo, jak na tom je.

Pokud to však v prvním kole byla “zívačka”, ve druhém to taková “zívačka” již nebyla. Martin byl sice první, ale za ním bylo pět mladých vlčáků, kteří se zuby nehty drželi těsně za ním. Martin se je sice pokusil několikrát setřást, ale neúspěšně. Já osobně jsem z toho moc velkou radost neměl, protože to znamenalo, že budu muset běžet svých 20 minut naplno, což jsem vůbec neměl v plánu. Doufal jsem, že Martin všem naloží na kole kolo a já budu v pohodě. Zavázal jsem si pro jistotu tkaničky a šel se rozběhat.

Blížil se konec druhé 20-ti minutovky a s ním se blížil do cíle i Martin, který zároveň s sebou přivezl celý balík, za což jsem mu velmi hezky z plných plic poděkoval. V tu chvíli mě již dvojice Handl – Chejn připevňovala čipy na nohy a než jsem řekl “Megszentségteleníthetetlenségeskedéseitekért!”, už jsem byl na trati.

Disciplína třetí: běh

Ano, byl jsem sice na trati, ale do poslední chvíle jsem netušil, kudy vlastně poběžím! Předpokládal jsem, že to bude stejné jako vloni, ale nikdo mě nebyl schopný říct, jestli to tak bude nebo ne. Naštěstí to tak bylo, ale to jsem zjišťoval až postupně.

I přes rychlý servis a Martinovo první místo, nevybíhal jsem jako první. Přede mnou byl jeden běžec, kterého jsem však, patrně vlivem startovní euforie, již po 50m předběhl a dál jsem pokračoval v tempu běhu na 100m. Bylo mě jasné, že takhle to dlouho nevydržím, ale bylo tam tolik lidí a já když vidím lidi, tak se snažím běžet rychle. Hned jak jsem zmizel za první roh, zvolnil jsem, ale i tak jsem si udržoval solidní tempo okolo 3:39 min./km. Od dubna jsem tak rychle neběžel, takže jsem byl spokojen až nad míru.

První kolo jsem doběhl s náskokem okolo jedné minuty, druhé už jsem měl náskok větší. Když jsem na trati míjel Danču Veverovou, zaslechl jsem její jedovatou poznámku „Ne abys mě předběhl třikrát jako vloni!“ Dnes se mě to podařilo pouze dvakrát, což znamená, že se Danča buď podstatně zlepšila, nebo já podstatně zhoršil.

Třetí a čtvrté kolo jsem náskok postupně navýšil až na nějaké dvě minuty, jak mě neúnavně hlásil Honza Chejn. V pátem kole jsem malinko polevil (3:54 min./km), ale i tak jsem si udržoval průměr pod 4 min./km.

V šestém kole jsem letmo mrknul na hodinky a usoudil, že dám maximálně tak jedno kolo, což mě povzbudilo a já jsem zrychlil. Cílem jsem pak prolétl v sedmém kole v čase (01:01:51) s náskokem necelé minuty před druhým týmem v celkovém pořadí. Honza mě v cíli hned vyfotil a mohlo se jít slavit.

Pokud bych měl celý závod shrnout, tak Jarda jel výborně, stejně jako Martin (ten jen stačil utrousit poznámku stran svých soupeřů „oni byli dobří“), no a sebe hodnotit raději nebudu. Pokud bych to přece jen měl udělat, řeknu to takhle: kdybych nepodal výkon na hranici svých možností (přeci jen už nemám ke konci roku tolik naběháno), asi bychom titul neobhájili. Ano, znám oblíbené rčení našich babiček „Kdo se chválí, jako by se hovnama mazal“ (zdroj: p. Uher), ale tak to prostě je.

VÍTĚZNÝ TÝM. Tým Winjay ISC Praha ve složení Jaroslav Zíka (brusle), Martin Kuchař (kolo) a František Míček (běh) obhájil po velkém boji své prvenství ve Skateathlonu z roku 2012.

Výborně si vedla i Danča Veverová, která po heroickém výkonu obsadila celkové 2. místo v kategorii žen, což znamená, že příští rok musí jet pouze a jen na vítězství.

Servisní tým jsem již pochválil, přesto to rád udělám znovu: kluci díky!

Celkové vyhlášení

Ihned po skončení závodu došlo k vyhlašování celkového pořadí v MSC poháru, kde se několikrát dostal na stupně vítězů Martin Kuchař. Jednak jako celkový vítěz a pak také jako vítěz kategorii M40. Velkého úspěchu dosáhl i Marek Handl, který celkově zvítězil v kategorii M30.

Poslední letošní pohárový závod také rozhodl o tom, že v soutěži týmů jsme jako Winjay ISC Praha obsadili celkové 2. místo, což se dá též považovat za úspěch.

Suma sumárum, nakonec jsme domů do Čech vezli přesně tolik pohárů, kolik se jich vešlo do prostoru, který nám Martin vyznačil! Kdepak Martin, ten to má prostě v oku.

Winjay ISC Praha v číslech

V hlavním půlmaratonskm závodě si výborně vedl Marek Handl, který dojel na celkovém 6. místě (1. místo v kategorii M30) v čase (37:58.618). František Míček pak skončil na 17. místě (3. místo v kategorii M40) v čase (00:40:46.658).

V týmovém Skateathlonu (20 minut inline brusle, 20 minut kolo a 20 minut běh) se nejlépe s nástrahami jednotlivých disciplín vypořádal tým Winjay ISC Praha, který po dramatickém průběhu zvítězil s celkovým počtem 21 kol a časem (01:01:51), čímž obhájil své loňské prvenství.

Stránky závodu: http://www.rsv-gera.com/
Výsledky: http://www.baer-service.de/ergebnisliste.php?lid=GE1&jahr=2013&sort=strecke,geschlecht,platzTotal,bruttozeit&geschlecht

Trať: 1,7 km dlouhý, technický okruh na předměstí Gery jedoucí se celkem 12x. Okruh je podobný okruhu v Geisingenu s jednou nepříjemnou ostrou zatáčkou hned pod kopcem, na rozdíl od Geisingenu se ale jede celý po pravé ruce! Od startu se jede do kopce, následuje zatáčka, další kopec, sjezd zakončený dvěma zatáčkami, mírný táhlý kopec a zpět do cíle. Povrch víceméně kvalitní s několika dírami v zemi, které jsou ale zřetelně označené. Jeden z nejnáročnějších okruhů.
Počasí: příjemné podzimní počasí, polojasno až slunečno, teplota okolo 18C
 

František Míček