REPORTÁŽ  (fm) V polovině června už bylo jasný že je jen otázka času kdy se opět podívám na nějaký bruslařský závod jako závodník a ne jako ten, co podává kelímky se sodovkou. Pravá ruka sice ještě nebyla ideálně pohyblivá, ale vzhledem k tomu že ruce nejsou při bruslařských závodech až tak podstatné, přibližil se čas návratu do závodního kolotoče. Nějaký ten týden jsem již opatrně bruslil a doufal, že koncem června bych mohl být připraven na můj oblíbený závod v Polské Osiecznici.

 REPORTÁŽ  (fm) V polovině června jsem se již cítil lépe a dokonce jsem začal uvažovat o tom, že bych se opět postavil na brusle v rámci nějakého menšího závodu. Což o to, na brusle bych se určitě postavil, ale co bych dělal s rukama, resp. s pravou rukou, to tedy opravdu nevím. Přestože jsem si tedy pohrával s myšlenkou že bych šel na závody do Stromovky i s bruslemi, nakonec jsem vyrazil pouze se svačinou, foťákem a dostatkem opalovacího krému – bylo totiž příšerné horko.

 REPORTÁŽ  (fm) Druhý závod v řadě kterého jsem se zúčastnil jako divák, tedy v pozici která nemá s bruslením mnoho společného, byl opět závod seriálu LifeInLine. Jednalo se o závod v Táboře konající se na začátku června, tedy o závod který byl zároveň Mistrovstvím ČR v půlmaratonu – to samo o sobě slibovalo kvalitní účast a to i přesto, že se jednalo o nový, nevyzkoušený okruh.

 REPORTÁŽ  (fm) Nevím kdy jsem naposledy byl na inlinových závodech v roli diváka, tedy pokud nepočítám běchovickou Korunku, každopádně druhý závod ze seriálu LifeInLine Tour byl pro mě v tomto směru (díky zranění ramene) něčím novým. Paradoxně se jednalo o závod na pražském Rohanském nábřeží, tedy na místě kam to mám pěšky, když se hodně flákám, 25 minut – předpokládám že až budu zdravý a správně nažhavený na závodění tak se pojede někde v Michalovcích nebo Trebišově.

 REPORTÁŽ  (fm) Tak a je to tady. Dva měsíce od závodu jsem se konečně rozhoupal k tomu abych sepsal jak to tedy v tom Frankfurtu celé bylo. Důvodů proč jsem tolik otálel bylo několik, ten největší byl že jsem nějakou dobu nedokázal napsat ani kratší, natož pak delší a smysluplnější, článek. Ne tedy že by mě přeskočilo, to ne, ale vzhledem k jistým problémům s ramenem mě to prostě unavovalo. Jelikož však začalo velmi akutně hrozit že všechno zapomenu, přišel definitivně čas kdy bylo potřeba "dát vše na papír".

 REPORTÁŽ  (fm) Tradiční spreewaldský víkend pokračoval nedělním půlmaratonem na jehož startu jsem samozřejmě nemohl chybět. Pravda, měl jsem v nohách Bostonský, resp. tropický maraton a po včerejšku i spreewaldský maraton na bruslích, ale když už jsem jednou v tom Spreewaldu, tak proč si nezajet i vzdálenost poloviční, že.

 REPORTÁŽ  (fm) Je těžké domyslet čím by byl Bolek bez Lolka, Křemílek bez Vochomůrky nebo Frýdek bez Místku. Prostě určitá spojení jsou jasně daná a tak je tomu i případě spojení duben a Spreewald Marathon. Co by byl takový duben bez tradičního okurkového závodu? Troufám si odhadovat že by to byl prostě duben ochuzený o jednu bruslařskou klasiku.

 REPORTÁŽ  (fm) Již během zimní přípravy si jistě vetšina závodníků položí stejnou otázku: co chci vlastně v příští sezóně dosáhnout a hlavně, co bude tím závodem s velkým Z? Závodníků je spousta stejně jako závodů a tak každý má ten svůj. Já jsem měl jasno již od září, kdy jsem se přihlásil na Bostonský maraton. Ano, je to běh, ale pro mě rozhodně závod roku. Ne tedy že bych se připravoval tak důkladně že bych pomýšlel na vítězství, to tedy ne, ale přeci jen jedná se o nejstarší maraton na světě!

 REPORTÁŽ  (fm) Berlínský půlmaraton byl prvním vážnějším testem pro náš nově zformovaný závodní Winjay ISC tým. Pravda, součtem věků všech jeho členů jsme možná předstihli i oba závodní týmy mužů a žen společnosti EOSkates dohromady, nicméně je nutno dodat že právě věk měl být naši hlavní devizou.

 REPORTÁŽ  (fm) Rok se sešel s rokem a už nám opět klepal na dveře známý sněženkový závod v německém Ortrandu, tedy závod, který je pro mnohé bruslaře, zejména ty z Německa, tím pravým „otvírákem“ nové bruslařské sezóny. Jestliže minulého ročníku závodu jsem se zúčastnil pouze já sám, tentokrát nás do městečka nedaleko od Drážďan zavítala početnější výprava – závod byl totiž poslední ostrou prověrkou před blížícím se startem GIC 2012.